Britská autorka Susie Hodge vystudovala dějiny umění a dnes se naplno věnuje popularizaci svého oboru. Podle údajů na jejím osobním webu www.susiehodge.com už vydala kolem stovky knih – zejména pro děti, ale i pro dospělé –, v nichž umění představuje nejrůznějšími způsoby a pomocí důmyslných metod a triků. Věnuje se ale také vědě a náboženství. Její bibliografie zahrnuje i odborné texty: články, katalogy a další publikace pro muzea a galerie. Čeští čtenáři její tvorbu mohou znát z knih Proč to je umění: 100 moderních děl od Muncha po street art (Slovart, 2014) a Velikáni umění (Ottovo nakladatelství, 2011).

Také v knize Proč je v umění tolik nahých lidí?: A další zásadní otázky o umění Susie Hodge uvádí spíše mladé čtenáře do světa výtvarných děl. Publikace je plná otázek, které vedou k přemýšlení o okolním světě a zároveň nemají za cíl nás nachytat, nikdo si při čtení nemusí připadat hloupě, že odpovědi neznal nebo že jej otázka ani nenapadla. Naopak, knihu lze využít jako odrazový můstek k dalšímu přemítání o artefaktech, jako úvod k nim, jako impuls k utváření vlastního názoru.

Některé otázky nad obrazem vytanou každému a každý si na ně dovede i odpovědět, jsou však i takové, které mnohé napadnou, ovšem hledat odpověď už může být složitější. Skrze ty se Susie Hodge dostává k výtvarným směrům, k práci tvůrců i k výběru témat, jež umělci zobrazují. Mnohdy však na otázku ani odpovědět nelze, případně na ni existuje odpovědí více a ne všechny se do knihy vejdou. V takových případech kniha působí jako jakýsi náčrt: nelze ji tedy chápat jako učební, návodný materiál, ani tak míněna nebyla.

Publikace je především nezvyklý úvod do obrovského a širokého světa výtvarného umění, soch a instalací. Zatímco většina knih tohot zaměření pracuje v navyklém rámci historického vývoje, tato působí až osvobodivě, neboť ji chronologie nezajímá, dějinami se nenechává svazovat. První strana se výpravně neliší od poslední a do četby nás nevtahuje žádný úvod. Namísto popisu vývoje oboru se v knize odehrává něco jiného: smršť otázek a odpovědí nad hrubou a neuhlazenou vrstvou motivů a nápadů. Jako průvodci takto nabitým a spletitým světem umění fungují dvě kreslené postavičky, které stránky spíše jen vizuálně spojují.

Číst příběhy na plátnech bývá o něco složitější než v textech, proto popularizátorka umění a uměnovědy hlavně probouzí odvahu: odvahu ptát se a také nevědět. Místy její odpovědi působí příliš jednoduše, zkratkovitě, přesto z nich zároveň vyvstává spousta dalších zajímavých otázek.

Jedno téma v knize většinou zabírá dvoustranu a díky autorské velkorysosti a nápaditosti se vedle sebe občas objevují díla časově vzdálená, leckdy z 11. a 20. století, což přispívá k osvěživému pohledu na umění. Zároveň se probíráme informacemi o funkci rámu, o zátiší, rytmu na abstraktních obrazech, identitě zobrazovaných lidí a podobně. Nemalá pozornost je určena tvorbě žen. Svět umění je předveden bez nálepek historických slohů a přemíry odborných pojmů. Nehrozí tedy, že by malí ani vzrostlejší čtenáři vyšli z četby zastrašeni či zatíženi zbytečně přehnaným respektem před světem umění.