Barbora Klárová a Tomáš Končinský originálně navázali na silnou českou tradici „skřítkovských“ pohádek, která vychází z folklorního podhoubí a již od poloviny minulého století byla rozvíjena i řadou autorských textů. Končinský s Klárovou vytvořili pohádkový svět pomocí na první pohled běžných personifikačních postupů a inverzních principů ve vztahu k realitě. Sama podstata jejich pohádkového světa je však novátorská. Překlep a Škraloup jsou „skřítci entropíci“, jejichž hlavním úkolem je systematicky pracovat na tom, aby vše stárlo v neustálém chaosu pod vládou Zubu času.

Překlep s věrným kamarádem Škraloupem navštěvují Základní školu pro stárnutí věcí, kde se připravují na budoucí poslání výsadkářů do světa lidí, v němž se budou usilovně podílet na rozkladu a nepořádku. Tato výchozí situace je vděčným zdrojem slovních hříček, situačního humoru, ale především parodijního mystifikačního potenciálu, který autoři beze zbytku využívají. Entropíci v Laboratoři nových technologií stárnutí vyvíjejí vteřinové rozlepidlo, zvlhčovač suchého zipu, ba i obří zpomalovač částic. Ke každodenní namáhavé práci využívají kupříkladu parní dvoutaktní čokoflekovač na vytváření skvrn či speciální pavoukovač na displeje elektronických zařízení. Překlep se poctivě učí dělat gramatické chyby a jeho ambice se generačně vymezují vůči otci, zodpovědnému za tiskové chyby v knihách, neboť sní o tom, že se mu podaří vytvořit chybu v počítačovém programu, a jeho práce se tak dostane k desítkám milionů lidí na celém světě. O to krutější je však prozření, k němuž dojde během školní exkurze do světa lidí. Šokovaný Překlep si uvědomí, že lidé vnímají vše, co souvisí se stárnutím a nepořádkem, velmi negativně. To je impulz ke vzpouře proti autoritám, k přemýšlení o smyslu vlastní existence i celého světa. Překlep se vydává za Velkým Zubem času a s mladickým furiantstvím ho zastaví. Na vlastní kůži pak pocítí, že stárnutí je součástí životního pohybu. Jestliže čas stojí, nic není.

Výtvarný doprovod, na němž se ilustracemi podílel Daniel Špaček a designem Petr Štěpán, se neomezuje na zobrazování vtipných detailů ze života všemožně škodících entropíků, ale podtrhuje významovou dominantu knihy. Hned na předsádce jsou čtenáři pod heslem Vivat entropia! vybídnuti k tomu, aby přetržením papírové pásky slavnostně odstartovali stárnutí své knihy. Dítě tak má možnost jednoduchým úkonem přímo fyzicky pocítit proměnu odehrávající se v čase. Stránky, v nichž se hrdina po zastavení Zubu času propadá do nicoty bezčasí, jsou vyvedeny v pohlcující černé barvě. Předsádky s fotografiemi egyptských pyramid a havarované lokomotivy kontrastují s karikaturní nadsázkou ilustrací a nabudou dalších významů až po přečtení knihy.

Publikaci by čtenářský úspěch zaručil samotný nápad s hravou mystifikační katalogizací entropíků zodpovědných za neustálý chaos v lidském světě. Ostatně právě z něj těží i na facebookovém profilu, kterým Překlep a Škraloup disponuje. Zábavnou funkci však kniha naštěstí přesahuje. Míří dál a hlouběji – k pochopení existenciálního smyslu bytí v čase. Právem si zasloužila letošní vítězství v kategorii Kniha pro děti a mládež výroční ceny Magnesia Litera i Zlatou stuhu za knihu pro mladší děti. A navzdory věkovému určení se při její četbě pobaví i dospělý čtenář.