Popularita současného papeže Františka je bezpochyby obrovská. Po celém světě mu naslouchají lidé různých vyznání a světonázorů. Setkává se často, snad každý den, s dospělými i dětmi, a jen málokdo před ním cítí ostych. František, rodným jménem Jorge Mario Bergoglio, je člověk civilního projevu a velké srdečnosti. Bývá, a rád, emocionální a bezprostřední, což je vlastní mnoha jihoamerickým kulturám, ale nejenom jim. František, narozený v Argentině, je po rodičích Ital a jako syn imigrantů má pochopení pro nesnáze všech, kteří jsou na cestě a utlačovaní. Jelikož se autor této recenze podílel na několika dopisech papeži, které mu poslali lidé křesťanské orientace, aby si vyžádali jeho podporu a požehnání, ví, jaký to asi musí být pocit, když vám na dopis odpoví prostřednictvím své kanceláře papež a k tomu ještě papež František.

Nakladatelství Leda vydalo výjimečnou knihu. Zahrnuje dopisy dětí z celého světa papeži Františkovi, ve kterých mu pokládají všetečné a hlavně velmi hezké a chytré otázky. Ptají se ho, jaký má vztah k dětem a jaké to bylo, když Ježíš chodil po vodě. Zajímá je, jestli jako kluk rád tancoval a zda zemřelé mamince jednoho malého chlapce narostou v nebi křídla jako andělům. Nerozpakují se dotázat, k čemu papež potřebuje „tu vysokou čepici“ nebo „proč už se dneska neděje tolik zázraků?“. Otázek je řada a na všechny papež odpovídá tak, aby tomu porozumělo každé z tázajících se dětí, kterým je mezi 6 až 13 roky. Děti pocházejí z různých zemí: z Kanady, Dominikánské republiky, z Keni, Británie, Filipín, Sýrie či ze Spojených států. Celkem mu došlo 259 dopisů z 26 zemí, 6 světadílů, ve 14 různých jazycích. Do knihy jich bylo vybráno rovných 30, ale lze tušit, že papež odpověděl na každý z těch, které dostal.

Mnoho dopisů, které navíc děti ještě doplnily kresbami, je veselých, ale najdou se i některé smutné a melancholické. František odpovídal na připravený diktafon, a to jezuitovi Antoniovi Spadarovi, který za celým projektem stál společně s nesčetnými spolupracovníky. Papež by podle svých slov nejraději hovořil přímo s dětmi, ale v tomto případě to nešlo jinak – psaný dopis si zaslouží psanou odpověď. Potěšily ho důmyslné otázky, z nichž některé byly podle něj „ošemetné“ a „obtížné“. Děti se ptají přímo, bez vytáček; a papež právě tak také odpovídá. Zajímají ho dětské problémy. Je si vědom rozdílů v kultuře, výchově a prostředí, ve kterém děti z různých koutů planety žijí. Nedá se říct, že by dětem přímo radil. Je spíš, tak jako obvykle, upřímný a vyznává se ze svých myšlenek, přání, víry a snů.

Asi nejvážnější chvíle přijde, když si přečteme tuto otázku: „Milý papeži Františku, kdybys mohl způsobit jeden zázrak, jaký by to byl? Zdravím tě, William, 7 let, Spojené státy americké.“ Papežova odpověď je vážná a ukazuje na jeho lidskou i teologickou velikost: „Milý Williame, uzdravoval bych děti. Nikdy jsem nedokázal pochopit, proč zrovna ony musejí trpět. To je mi záhadou. Nenacházím pro to vysvětlení… Mou odpovědí na dětskou bolest je mlčení, nebo snad slovo, které vychází z mých slz. Nebojím se plakat. A ani ty se nemusíš bát.“ Taková odpověď je opravdu jedinečná. Vždyť kolik sami znáte vysoce postavených lidí, kteří by se odvážili říct ve svém oboru: nevím? Kolik znáte těch, kteří se i při tom, co všechno vědí a co prožili, nebojí říct, že také pláčou?

Celkem vzato je ale kniha dětských dopisů a papežových odpovědí veselá, plná humoru, nadhledu a empatie. Papež je v ní vystupuje jako kamarád dětí a dalo by se říct, že i jako jeden z nich. Rád se s nimi skrze dopisy setkává a svým způsobem se od nich učí. I jejich prostřednictvím, jak je patrné z jeho odpovědí, se vrací do svého dětství a je (a proč by nebyl?) trochu nostalgický. Dopisy ukazují, že současný pontifex není v žádném smyslu „celebritou“, nýbrž člověkem – jedním z nás –, kterému byl svěřen poněkud rozsáhlejší úřad, na který by byl nerad sám. I proto žádá lidi z celého světa včetně dětí, aby ho podporovali a modlili se za něj. Jeho služba není jednoduchá, ale s pomocí druhých se zvládnout dá. Dopisy, které děti papeži napsaly, dokazují, že se živě zajímají o problémy tohoto světa a svých kamarádů, přátel a rodin. Jsou nadějí, že i díky nim by mohlo být jednou na světě o trochu líp.

Milý papeži Františku. Papež odpovídá na dopisy dětí. Přel. Veronika Lásková, Leda, Praha, 2016, 72 s.