Komiksové řady se od třetího pokračování nerecenzují snadno, často se nerecenzují vůbec. A to je škoda, jelikož všechny, které se v Česku (s naší miniaturní čtenářskou základnou) dostanou za pátý díl, musejí být kvalitní, když si na sebe dokážou vydělat. K těm nejlepším, jež v současnosti vycházejí, patří Mýty Billa Willinghama (*1956), které můžeme v našem prostředí vystihnout krásnou zkratkou Arabela po americku, ale delší a lepší.

Letošní podzim přinesl českou verzi již desáté knihy série (první díl u nás vyšel v roce 2008 a poslední, dvaadvacátý, vyšel v originále roku 2015), a jelikož obsahuje ucelený příběh – ač zasazený do kontextu celé řady –, lze ji představit i těm, kteří dlouhou cestu předchozích pokračování neabsolvovali.

Scenárista Bill Willingham nemá kvalitativní propady. Jeho příběh, vytvořený na základě exodu pohádkových postav z jejich přirozených habitatů a přesídlení na Zemi, je veskrze geniální, a to už skladbou hlavních hrdinů. Autor nevymýšlel složitě postavy, vzal všem dobře známé pohádkové archetypy a začal o nich „psát pravdu“, respektive nechal je žít na Zemi pár století, což je sice neproměnilo, ale dosti obnažilo jejich základní povahové rysy. A protože je skvělý vypravěč, patří Mýty k těm nejzábavnějším komiksovým sériím, které u nás v současnosti vycházejí.

Celé Mýty přibližují konflikt s Nepřítelem, který zabral naprostou většinu pohádkových světů a před nímž zbylé mytické postavy uprchly do exilu. Karta se ovšem pomalu obrací a Willinghamovi hrdinové jsou po dlouhých staletích schopni účinně bojovat za svá práva. Aktuálně vydaná kniha s názvem Dobrý princ zachycuje příběh prince Ambrože, jemuž ovšem nikdo neřekne jinak než Mucholap. Ano, je to ten nešťastník, kterého kletba proměnila v žábu (teď už má opět lidskou podobu – většinou). Je poněkud prostší a předchozích devět knih sloužil Mýtovu jako metař a údržbář. Jenomže pohádkové bytosti bývají velmi často k něčemu předurčeny a Ambrože právě dohnal jeho osud.

Všechno víceméně začne ve chvíli, kdy se Ambrožovi zjeví duch rytíře Lancelota a vysvětlí mu, že je čas zase jednou vytáhnout Excalibur ze skály a hledat neporazitelnou armádu mezi zatracenými. Jde o více než nadužívané motivy, to však nic nemění na skutečnosti, že autor je umí zpracovat tak brilantně, až se čtenář nadchne novou verzí příběhu. Ambrož je od nynějška neporazitelný, dokud nezradí svou nevinnost. Přes říši smrti se vydává na strastiplnou cestu do samého srdce Nepřítelova císařství, aby se stal zastáncem všech utlačovaných a zároveň odlehčil přátelům od neustálého tlaku početné císařovy armády. Jak už jsme zmínili, Willingham nemusí vymýšlet nové a neotřelé motivy, bohatě mu stačí, že nově a neotřele používá ty stávající. Přidáte-li do tyglíku jeho jedinečný smysl pro humor, je výsledkem velkolepé vyprávění, za jehož zprostředkování by se ve středověku na královských dvorech platilo zlatem.

Willinghama můžeme totiž bez váhání označit za pokračovatele potulných bardů, jejichž repertoár málokdy obsahoval vlastní příběhy a oceňováni byli především za schopnost podat všem dobře známý příběh tak, jak jej dosud ještě nikdo nevyprávěl. A to se našemu zručnému scenáristovi daří lépe než skvěle – i díky konceptu nakladatelství Vertigo, které vynikajícím autorům nechává volnou ruku a nebrání se epickým příběhům, jež překlenují několik dlouhých vydavatelských let. Mýty se tudíž mohou hrdě přiřadit k těm nejvydařenějším sériím, jakými jsou například Sandman nebo Lucifer.

Pokud vás Mýty doposud necvrnkly do nosu, můžete se zkusit začíst do desátého dílu; ovšem ideální by bylo pustit se do nich od začátku, první díl nabízí nakladatelství Crew velmi vychytrale za výhodný peníz. Dobře totiž ví, že stačí jednou ochutnat, a pokud jste milovníky příběhů, příště už neodoláte.