Spisovatelka a scenáristka Johanna Sinisalo (*1958) patří v současnosti k nejpřekládanějším finským autorům. Ve své tvorbě často využívá prvky magického realismu a postmoderní koláže a bývá také označována za přední představitelku severské sci-fi. Její knihy získaly mnoho literárních cen: finských, zahraničních i žánrových.

Sinisalo se narodila v Sodankylä ve finském Laponsku. Studia komparatistiky a divadelní vědy absolvovala na Univerzitě v Tampere, kde žije dodnes. Než se stala spisovatelkou na plný úvazek, pracovala v reklamě a při tom publikovala vědeckofantastické a hororové povídky v časopisech. Vedle psaní románů a povídek se věnuje audiovizuální tvorbě, píše scénáře pro animované a televizní seriály, inscenace a rozhlasové hry.

V debutovém románu Ne před slunce západem (Ennen päivänlaskua ei voi, 2000), který v překladu Violy Parente-Čapkové česky vyšel v roce 2003, mísí Sinisalo finské mýty a lidovou slovesnost s problémy globalizovaného světa, který je na prahu dvacátého prvního století plný fobií a nespravedlnosti. Neotřelá kombinace magického realismu se syrovým obrazem současné společnosti a kolážovité vyprávěcí postupy oslovily čtenáře a kritiku ve Finsku i zahraničí. Román byl přeložen do sedmnácti jazyků a získal literární cenu Finlandia.

V následujícím románu Sankarit (Hrdinové, 2003) se Sinisalo rovněž inspirovala lidovými motivy a eposem Kalevala. Kniha však byla přijata vlažněji než autorčin debut. Poté následovala antologie povídek Kädettömät kuninkaat ja muita häiritseviä tarinoita (Králové bez rukou a jiné znepokojivé příběhy, 2005), obsahující převážně texty, jež Sinisalo publikovala časopisecky. Nachází se mezi nimi i povídka Baby Doll, která byla ve Spojených státech nominovaná na ocenění Nebula pro vědeckofantastickou literaturu. Povídka Transit byla zařazena do české antologie finského podivna nazvané Lesní lišky a další znepokojivé příběhy (2016). Mezinárodní úspěch zaznamenala Sinisalo také s románem Linnunaivot (Ptačí mozek, 2008), který prostřednictvím hrdiny Jyrkiho, jenž cestuje po Austrálii a Novém Zélandu a prahne po extrémních zážitcích, zobrazuje nenaplnitelnou touhu západního člověka po nevinnosti. Román byl přeložen do angličtiny a francouzštiny a deník The Guardian jej zařadil na seznam nejlepších knih roku 2010. Autorčin nejnovější literární počin Jádro slunce (Auringon ydin, 2013) vyšel česky v roce 2015 v překladu Lindy Dejdarové. Dystopický román líčí svět budoucna jako bezvýchodné místo, kde jsou zakázány všechny návykové látky a lidé se řadí do přísně oddělených kast.

Z autorčiny filmové tvorby zmiňme sci-fi komedii Iron Sky (2012), která byla natočena podle její předlohy. Vznik snímku o nacistech na Měsíci byl unikátní zapojením fanoušků do tvorby scénáře, propagace i financování filmu. K literárním oblíbencům Johanny Sinisalo patří Tove Jansson, Astrid Lindgren, Ray Bradbury, Vladimir Nabokov či Margaret Atwood. Sama se cítí svázaná zařazením do kategorie autorů sci-fi. Literatura by se podle ní neměla škatulkovat na žánry. Tento postoj velmi koresponduje s jejím postmoderním přístupem k textu.