Začátkem srpna přijde do českých kin očekávaný film na motivy universa DC Comics Suicide Squad. Jedna z antihrdinek padoušského komanda Harley Quinn (ve filmu ji ztvární Margot Robbie, známá především z filmů Vlk z Wall Street a Lásky čas) si v našich končinách na podzim minulého roku díky nakladatelství BB/Art vysloužila jakýsi předvoj v podobě vlastního komiksu. První díl, na jehož vzniku se podílela hlavně čtveřice ve složení Amanda Conner, Jimmy Palmiotti, Chad Hardin a Stephane Roux, čítá intro a osm sešitů pojednávajících o tom, kterak se Jokerova šílená expřítelkyně přestěhovala do New Yorku a zjistila, že život v jednom z nejlidnatějších měst Spojených států a provoz činžovního domu, který zdědila po jednom z pacientů Arkhamského ústavu pro duševně choré, rozhodně není zadarmo. K tomu si připočtěte nekončící zástupy vrahounů usilujících jí ve vidině tučné odměny o život, kupu podivínských kumpánů, zběsilé zápasy v roller derby a mluvícího preparovaného bobra a máte základ pro skutečně zábavnou a bláznivou jízdu jako vyšitý. Nebo snad ne?

Řekněme si to na rovinu: Harley Quinn se snaží zkombinovat obrovské množství potřeštěných přísad tak urputně, až zapomíná na alespoň základní příběhovou kostru, v důsledku čehož působí jako sekvence gagů; ne úplně vydařených. Přitom samotný začátek čtenáře namlsá – Harley v úvodní sekvenci sní o vlastním komiksu a vybírá si dvorního kreslíře. V poměrně originální přehlídce se představí řada zvučných jmen (Jim Lee, Dan Panosian, Art Baltazar a další) a porovnání jejich typického pojetí stejného tématu potěší především čtenáře znalé jejich díla.

Nakonec se volba ustálí na již zmíněné autorské čtveřici a Harley se po explozi svého příbytku, za níž stojí její někdejší milý, vydává do nově nabytého newyorského činžáku. Aby dokázala vyžít, najde si hned dvě zaměstnání, z nichž je místo sociální pracovnice to normálnější. A právě na tomto příkladu je vidět, jak je logika komiksu chatrná – zběsilá antihrdinka bezstarostně masakruje hordy nájemných zabijáků a šikanuje spořádané občany, a přesto si musí hledat práci? Způsobů, jak vydělat peníze, a vyhnout se přitom postihu ze strany zákona, má očividně spoustu, takže její nepochopitelná spořádanost je pouze průhledná zástěrka pro vznik nových bizarních situací. Budiž, s takovýmto přístupem lze očekávat odpočinkovou palbu nadneseného humoru, ale i v tomto komiks selhává.

Vtíravé vtipy bohužel končí u tisíckrát omletých stereotypů ruských gangsterů se špatným přízvukem, penzionovaných židovských agentů metajících hlášky v jidiš a přitroublých amerických „cops“ zbožňujících koblihy (v posledním případě je polehčující okolností, že místo tradičního dvousetkilového policisty zde vystupuje mladá policistka). Stejně tak neohromí ani pubertální humor samotné Harley. Při první zmínce o jejím vycpaném bobrovi se dá ještě alespoň útrpně pousmát, popatnácté už je to jen čiročirá trapnost. Cíle křečovitých humorných výlevů jsou – stejně jako mnohé další aspekty komiksu – různé a často zcela protichůdné, tudíž je skoro nemožné zařadit komiks do nějaké orientační škatulky. Je feministický? Sexistický? Má vůbec nějakou myšlenku? Sami scenáristi si nad tím pravděpodobně lámou hlavu.

Kvality Harley Quinn tak spočívají především ve výtvarném zpracování, které je o mnoho tříd výše než všechny zbylé komponenty knihy. Mnohdy brutální akční scény mají navíc výbornou dynamiku, která jen vyvolá stesk nad tím, že by stačilo málo a bezduché násilí by se změnilo v kvalitní „guilty pleasure“. Bláznivá Harley a její šatník oku sice lahodí, ale to je na více než dvě stě stran snahy tvůrců o stvoření ženské verze Loba poněkud málo.