Většina historiků se shoduje v tom, že dělicí čára mezi historií a současností vede přibližně jednu generaci do minulosti. Teprve s odstupem zhruba 20–30 let lze hodnotit význam jednotlivých událostí, zasadit je do patřičného kontextu a posoudit jejich dopad na další vývoj. Z tohoto hlediska se nyní pomalu stávají historií 90. léta 20. století, a lze tak očekávat, že v nadcházejících letech se čtenářská obec dočká mnoha prací zabývajících se reflexí a hodnocením tohoto pozoruhodného prvního desetiletí svobody po čtyřech desítkách let vlády jedné strany. Jako jeden z prvních přichází se svým pohledem na konec minulého století publicista Ondřej Horák (*1976), který se v posledních letech prosadil také jako autor prózy.

Jak už název Sametání pod koberec napovídá, jde o pohled spíše kritický, snažící se čtenářům připomenout mnohé z toho, co by nejraději zametli pod koberec a vytěsnili ze své paměti. V krátkých, často jen několikařádkových medailoncích autor popisuje jak porevoluční nadšení z dostatku veškerého myslitelného sortimentu zboží a z možnosti trávit dovolenou i na západ od českých hranic, tak pozdější návrat velké části společnosti ke každodenním jistotám socialismu, které lze s jistou dávkou zjednodušení vyjádřit pojmy jako Michal David, Třicet případů majora Zemana a Kofola. Stranou nezůstala ani kuponová privatizace, rozdělení společného státu Čechů a Slováků, vstup do NATO a další témata. Na řadu témat (namátkou lze uvést problematiku bezdomovců, postavení romské menšiny, nástup internetu či vznik soukromých středních a vysokých škol) se v knize nedostalo, je však jasné, že u publikace tohoto typu bude výběr vždy záležitostí subjektivního rozhodnutí autora.

V knize je všudypřítomný ironický humor, který čtenáře na jednu stranu bezesporu pobaví, na druhou stranu v něm však po přečtení knihy zanechá onen důvěrně známý dojem, že v 90. letech vlastně všechno proběhlo špatně, a to výlučně proto, že jsme v Česku, zatímco jinde ve světě by se nic takového stát nemohlo. Kromě ironie ale autor pobaví čtenáře také nalézáním nečekaných souvislostí, kdy například nadšení nad možností snadného nákupu nektarinek neboli „broskví bez chloupků“ srovnává s nástupem módy depilace podpaží a dalších částí těla, u Čechů (a Češek) jevu do té doby nevídaného.

Zůstává nicméně otázkou, do jaké míry kniha dokáže oslovit také mladší čtenáře, tedy nejmladší ročníky v knize zmíněných „Husákových dětí“ a dětí prvních let znovuzískané svobody. Mnohé z narážek, které kniha obsahuje, už tito čtenáři nejspíše nepochopí a i ostatním čtenářům mohou tyto narážky vyvolat jen nejasnou, mlhavou vzpomínku.

Texty jsou doplněny dobovými fotografiemi a kresbičkami různých pro tehdejší dobu typických atributů – tak na čtenáře ještě více dýchne atmosféra doby.

„Nejsem historik a ani se skrze tuto knihu netoužím stát odborníkem na devadesátá léta, ale mělo by se o nich více mluvit, protože se to všechno nejasné, nevyřešené, pokažené a zasmrádlé neustále vrací do naší současnosti,“ poznamenává ke vzniku knihy sám autor a nutno uznat, že tento záměr se mu splnit podařilo. Shromáždil a utřídil klíčové momenty a tendence, které vývoj české politiky a společnosti v devadesátých letech formovaly, a tím provedl pomyslný první výkop. Debata o tomto období může začít.