Mezi nejoceňovanější norské spisovatele všech dob patří Henrik Ibsen, Knut Hamsun a hned za nimi by mohl následovat Tarjei Vesaas (1897‒1970). Ačkoliv u nás ho kromě studentů nordistiky téměř nikdo nezná, v Norsku se jeho díla řadí ke kánonu a dodnes jsou zdrojem inspirace mnoha začínajících autorů – ne náhodou se cena za debutový počin jmenuje právě po tomto spisovateli (Tarjei Vesaas’ debutantpris). Nejen kolegové-spisovatelé, ale i široká norská veřejnost obdivují Vesaase pro jeho vytříbený styl, jazykové mistrovství, poetické obraty a symbolismus, který není pro norskou literaturu držící se převážně realistické tradice právě typický.

Z Vesaasovy vskutku bohaté tvorby – psal romány, povídky, dramata i básně – byla do češtiny, byť povětšinou už před mnoha desetiletími, přeložena velká část jeho zásadních děl: romány Samota Grinde, Vraní koně, Dům v temnotách, Ledový zámek a několik povídek, vydaných v časopise Světová literatura a v antologii Krajina s pobřežím. České prostředí však Vesaasovi až donedávna „dlužilo“ kromě výboru z jedinečné básnické tvorby přinejmenším tři další díla: romány Sémě, Ptáci (dostupný alespoň ve slovenském překladu) a Bělidlo. Poslední jmenovaný titul se nyní konečně dostává českému čtenáři do rukou díky nakladatelství Kalich a překladatelce Heleně Kadečkové.

Bělidlo původně vznikalo jako náčrt k divadelní hře a tento rys je na knize dobře znát: popisné pasáže jsou stručné a hlavní důraz se klade na postavy, jejich jednání a vzájemné střety. Textu dominuje přímá řeč a dialogy. Veškerý děj se odehrává na jednom místě – v prádelně, kde se bělí košile. Prádelnu provozuje Johan Tander, asi čtyřicetiletý muž, se svou ženou Elise. K ruce mají několik pomocníků, mezi nimi mladou dívku Veru, na kterou si myslí další pomocník Jan Vang. Johana pronásleduje neodbytný pocit, že o něj nikdo nestojí, ani jeho manželka. Začne své naděje upínat k Veře, a z jejího nápadníka Jana se tak stává jeho úhlavní nepřítel. Poté co Elise v zoufalé snaze přivést muže k rozumu napíše tajně na zeď „O Johana Tandera nikdo nestojí“, mění se pocit v paranoiu. Vnitřní osamělost a domnělé pohrdání okolí se Johanovi v mysli rozrůstá do obludných rozměrů a Johan se zařekne, že se Jana musí zbavit. Zdá se, že situace neodvratně směřuje ke katastrofě…

Příběh, sám o sobě v podstatě jednoduchý, však není na Bělidle to nejdůležitější. Nejdůležitější je jazyková poetika a práce se symboly, kterými je text doslova prošpikovaný. Samo bělidlo je jeden velký symbol místa, kde se čistí nejen prádlo, ale také se tu očišťují lidské duše. Pokud odhlédneme od hlavní linie příběhu nastíněné výše, zcela jistě nás v tomto kontextu zaujme postava Kristera, potulného žebráka, který si ale uchoval vlastní hrdost. Vycítí, že brzy nastane jeho poslední hodinka, a usmyslí si, že chce spočinout právě na dvorku bělidla, kde se suší vyprané košile. Ještě předtím ale potřebuje získat čistou košili, do které by se mohl obléknout. Pokud mu někdo košili bez váhání poskytne, bude to znamenat, že i po smrti „bude žít v myšlenkách lidí“. V podstatě tak touží po tomtéž jako Johan Tander – po důkazu, že ostatním není lhostejný. Nelze tu také nepoukázat na pravděpodobnou spojitost s Kristem, ke které odkazuje i žebrákovo jméno.

Symbolickému výkladu díla nahrává i skutečnost, že se vše odehrává v jakémsi bezčasí a mikrokosmu – neznáme místo ani období, setkáváme se jen s hrstkou postav a skoro se nehneme z prostředí prádelny a přilehlé ulice. Přestože text věnuje hodně prostoru líčení jednání postav, jsou postavy jakoby odosobněné, řízené předurčeným osudem a občas působí jako divadelní loutky, kterými život (nebo autor?) smýká z jedné scény do druhé. Jejich charakteristiky jsou tak všeobecné, že by ani nemusely nést žádná jména. Vesaas na nich však zdařile ukazuje rozdílné vzorce myšlení a jednání. Johan Tander si je dobře vědom, že Veru nikdy nezíská, přesto na ni žárlí a byl by snad schopný kvůli ní svého soka i zabít. Vera se tak stává pouhým objektem touhy a nástrojem mužské ješitnosti a ctižádostivosti.

Bělidlo se vyznačuje vyzrálým rukopisem mistra svého řemesla. Postavy vede jistě po stezkách přetékajících symboly k předem určenému cíli – anebo ne? Pokud od knih očekáváte víc než jednoduchý příběh, rádi hloubáte nad záměry spisovatele a s chutí se noříte do symbolických vod, začtěte se do děl jednoho z největších norských spisovatelů.