Kratičká knížka Velká cesta malého pána (2008) od tehdy debutující prozaičky Lenky Uhlířové a fotografa Jiřího Stacha sice svého času aspirovala na Literu pro objev roku, ale její prodeje nebyly nikterak vysoké a ani žádný kultovní status si nezískala. I proto bylo překvapivé, když se objevily informace, že se chystá její filmové zpracování. Je dílem nonkonformního divadelního sdružení Buchty a loutky a premiéru mělo minulý týden.

Osudy knihy i filmu jsou přitom docela krkolomné. Úplně na začátku byly fotografie Jiřího Stacha. Ten si ve svém venkovském ateliéru vyrobil titěrné scenerie fantaskních přírodních měst a zákoutí, které pak zachycoval v působivých černobílých (resp. mírně kolorovaných) snímcích. A začal k nim vymýšlet i příběh. Ten nakonec sepsala jeho snacha Lenka Uhlířová a byla to jemná pohádková fantasy, silná spíše v atmosféře než v příběhu. Principál Buchet a loutek Radek Beran tuto slabinu knihy asi brzy pochopil a nechal Lumíra Tučka napsat scénář zcela nový, epičtější – a původně koncipovaný pro televizní Večerníček. A nakonec Beran opustil i většinu Stachových scenerií a pro dílo, které se po různých peripetiích rozrostlo do celovečerní stopáže, připravil i zcela nové prostředí i loutky.

Pro Buchty a loutky to není první setkání s filmovým médiem, Beran sám pracoval například na ceněné dánské fantasy Loutky (v originále Strings, 2004) a v roce 2006 se svým souborem natočil hodinový film Chcípáci, velmi punkovou podívanou plnou pokleslých motivů, brutálních scének a nekorektního humoru. V Malém pánovi, který je určen dětským divákům, se ale držel zpátky a natočil snímek, který děti mohou bez obav dokoukat do konce. Ne všechny samozřejmě vydrží, protože film jde svou stylizací i tempem proti současnému trendu animovaných velkofilmů, které jsou nabité akcí a vtipem.

Ne že by tu jedno nebo druhé chybělo: divadelní představení Buchet a loutek jsou právě na divoké akci a svérázném humoru založena. Jen je to tu všechno jemnější, pomalejší, poklidnější, jaksi domáčtější, logika děje je občas spíše snová než realistická a celé to působí (sympaticky) naivně. A není to animovaný film, ale záznam loutkohry v reálném prostředí. Neboli sledujeme loutky vedené na provázcích s kovovou tyčí uprostřed hlavy. Když si loutka lehá, spadne s ní i tyč. V době, kdy je digitální retuš snadná a často využívaná, to působí zprvu amatérsky, brzy však provokativně a nakonec celkem samozřejmě, když se divák soustředí na příběh a zapomene na technikálie. Tvůrci podstatu loutek nezakrývají, naopak občas invenčně pracují s jejich omezeními a využívají je k drobným gagům. V přesile drahých počítačových animací, které se snaží o co nejplynulejší pohyby postav i prostředí, působí trhaná chůze loutek na lesních cestičkách mile anachronicky.

Samotný příběh Malého pána, mužíčka, který se spokojeně zabydlel v chaloupce na mechu, než ho začal pronásledovat sen o tom, že mu cosi chybí, má strukturu obvyklé pohádkové pouti. Aby dostal odpověď na své trápení, musí někomu něco přinést od někoho jiného, ten požaduje zase jinou službu a takto od jednoho k druhému Malý pán prochodí pidiprostředím půl filmu. V určité fázi to putování začíná být dosti repetitivní, je to asi daň původnímu večerníčkovskému formátu. Ale jednotlivé postavy a prostředí jsou natolik nápaditě vymodelovány a charakterizovány, že se na ono únavné schéma brzy zapomene. Hlavního hrdinu navíc pronásleduje komický zloduch, skvěle namluvený Pavlem Liškou, jehož krkolomné pokusy o atentát končí zábavně velkolepými nezdary.

Malý pán není typ filmu, který by bavil široké masy, je určen spíš divákům vnímavějším (či alternativnějším, chcete-li). Možná mohl být ve scénáři originálnější, zhruba od poloviny filmu divák začne tušit, co je to za tajemný dům, který se Malému pánovi neustále objevuje ve snu, a že za tím bude cosi docela obyčejného, jakkoliv to vyhlíží osudově. Ale boj se dvěma padouchy, kteří vyhlížejí střídavě komicky i nebezpečně, lapidárnost mnohých činů a především panoptikum rázovitých postav dodává filmu originalitu, vtip a dynamiku. Film je to malý v několika významech toho slova – ale nikoli přehlédnutelný.

Malý pán. Režie Radek Beran. Scénář Lumír Tuček. ČR 2015, 83 min.