Osobnost švédské královny Kristýny jistě není třeba čtenářům nijak zevrubně představovat, i v češtině existuje bohatá literatura, která zájemcům přiblíží její život (z nejnovějších prací lze jmenovat např. práci Veroniky Buckleyové Královna Kristýna. Pohnuté osudy švédské panovnice či Stříbrnou masku i u nás známého švédského historika Petera Englunda). Erik Petersson (1985) je příslušníkem nejmladší generace švédských historiků; v současné době dokončuje na univerzitě v Linköpingu doktorské studium historie, ve kterém se zaměřuje na švédské dějiny 16.–18. století. Za svůj mladý život již vydal několik knih, které se setkaly s příznivým ohlasem jak u odborné, tak u laické veřejnosti. Nepříliš překvapivě se během svých studií zabýval také Kristýnou, jejíž osudy posléze shrnul ve dvou na sebe navazujících životopisných studiích. První z nich, Maktspelerskan: Drottning Kristinas revolt (Mocenská hráčka: Revolta královny Kristýny), vyšla v roce 2011 a mapuje život této známé panovnice do okamžiku její abdikace v roce 1654. Drottning utan land: Kristina i Rom (Královna bez království: Kristýna v Římě) pak na předchozí díl navazuje a sleduje královniny osudy až do její smrti v roce 1689.

Autor svou práci pojal jako klasický životopis a Kristýniny osudy předkládá čtenáři až na malé výjimky v chronologické návaznosti (na rozdíl od již zmíněné Englundovy Stříbrné masky) v nepříliš dlouhých, poměrně dosti konkrétně pojmenovaných kapitolách. Celá kniha je rozdělena do tří částí: Omvändelse, Bakslag a Försoning (Obrácení, Nezdary a Usmíření). První část popisuje události následující po Kristýnině abdikaci až do okamžiku smrti jejího nástupce Karla X. Gustava na počátku roku 1660. Hlavní náplní této části je pochopitelně královnina konverze ke katolicismu a příjezd do Říma. Druhá část popisuje především Kristýniny spory se švédskou poručnickou vládou, vládnoucí jménem nezletilého Karla XI. Mezi její životní nezdary však v této době patří také neúspěch plánů na získání polské koruny a především stále se prohlubující ekonomické potíže, které způsobila kombinace Kristýniny živelné rozhazovačnosti a neschopnosti hospodářsky slabého Švédska vyplácet jí slíbenou apanáž. Závěrečná část pak obsahuje bilanční ohled za uplynulým životem, kterému se ve stáří Kristýna stejně jako většina panovníků v dějinách nevyhnula. Kromě toho se zde čtenář dozví více o Kristýně jakožto mecenášce vědy a kultury, zatímco předchozí dvě části se spíše zaměřují na obraz Kristýny – suverénní panovnice (titul královny jí zůstal až do smrti) a aktérky evropského politického dění. V samém závěru knihy českého čtenáře jistě zaujme skutečnost, že jedním z duchovních, kteří umírající Kristýně poskytli duchovní útěchu, byl karmelitánský mnich Slavata – jedná se o Karla Felixe Slavatu, příbuzného jednoho z defenestrovaných místodržících roku 1618 a zakladatele známého poutního místa v Kostelním Vydří. Naopak poněkud rozpačitý dojem čtenář získá z množství zmínek o stříbrné masce, se kterou byla Kristýna pohřbena – aluze na Petera Englunda je zde vysloveně do očí bijící a téměř působí dojmem, jako by Petersson nebyl schopen vymyslet nějaké vlastní zakončení celého textu.

Autor na sebe vzal napsáním této knihy poměrně těžký úkol, neboť Kristýna patří k těm dějinným osobnostem, u nichž bibliografie jim věnované literatury čítá stovky položek, a je tedy velmi nesnadné nezůstat u pouhé kompilace předchozích děl a snažit se přinést také nějaké nové poznatky. Peterssonovi se přesto podařilo zprostředkovat čtenářům některé informace, které sice nehrály v Kristýnině životě nejdůležitější roli, mohou však dobře posloužit jako ukázka doby, ve které tato panovnice žila, i jako ukázka jejího způsobu myšlení. Takovými epizodami jsou například potyčka mezi vojáky francouzského vyslance de Créquyho a Korsičany sloužícími u římské městské gardy v létě 1662 či dosti bizarní událost, kdy bratr známého umělce Berniniho v zimě roku 1670 znásilnil přímo v chrámu sv. Petra jistého mladého muže. Ačkoliv tyto a další popisované události s Kristýnou přímou nesouvisejí, dokázal je autor do textu zapojit takovým způsobem, že nepůsobí nijak rušivým dojmem.

Celkově je nutné vyzdvihnout svižné tempo vyprávění, které se autorovi podařilo udržet v celé knize. Toho dosáhl mj. redukcí popisu pocitů a hnutí mysli u všech postav, které v knize vystupují, na nezbytné minimum. K zachycení pocitů jednotlivých osob použil autor téměř výlučně přímých citací z dochované korespondence a dalších archivních materiálů, důsledně graficky oddělených od ostatního textu. Kdo ze čtenářů chce, může tedy číst i tyto pasáže, kdo se naopak vnitřním životem aktérů zabývat nemíní, může je bez problémů vynechat.

Co je naopak potřeba Peterssonovi vytknout, je příliš povrchní chápání katolicismu, fungování katolické církve a katolických dogmat. Jde bohužel o obvyklou záležitost, se kterou má problémy celá řada švédských – tedy v luteránském prostředí vychovaných – autorů. Tvrzení typu, že za stárnoucího papeže Inocence X. ve skutečnosti celou katolickou církev řídila jeho švagrová (s. 34) či že kanonizace není něco, co by vzbudilo pozornost (s. 180), skutečně působí jako příliš velká zjednodušení bez pochopení toho, jak takové věci vnímali věřící katolíci, k nimž patřila i Kristýna.

I přes tyto drobné nedostatky je třeba ocenit Peterssonův přínos k bohaté bibliografii o této pozoruhodné osobnosti nikoli pouze švédských, nýbrž i v pravém smyslu evropských dějin. Stejně tak je zřejmé, že Peterssonova kniha zdaleka není posledním příspěvkem na toto téma, neboť jak on sám poznamenal na straně 242: „Čím více člověk Kristýnu studuje, tím více otazníků se zdá kolem ní být.“