Publikace je výsledkem kolektivní práce na výzkumném záměru Výzkum civilizace starého Egypta (MSM 0021620826), na němž se podílejí vědečtí pracovníci Českého egyptologického ústavu. Je nutno poznamenat, že přestože je kniha vydána v českém jazyce, jedná se o publikaci vědeckou, kterou mohou použít i badatelé z jiných historických oborů, kteří pro neznalost jazyka a v případě egyptských textů i písma nemohou použít originální prameny. V knize totiž najdou všechny údaje uváděné i v papyrologických edicích (i zde se zpravidla vedle původního textu uvádí i překlad ve světovém jazyce).

Dopisy, soukromé, ale častěji jako literární žánr, známe i z klasického starověku. Listy významných osob byly shromažďovány, tradovány v rukopisech a vydávány (např. Cicero). Někdy šlo ovšem o rétorická cvičení, nebo dokonce o falza, která přičítala dopisy významným osobnostem (např. Platón).

Texty původních soukromých dopisů však známe jen z papyrů ze starého Egypta, a to pro helénistické období i v řecké podobě. S řeckými texty se můžeme v českém překladu setkat i v řadě Antická knihovna (Čestmír Vránek, Tajemství papyrů, Praha 1972) nebo Antická próza (Píši ti, příteli, Praha 1975). Ve druhém případě jde o texty významných osob nebo o texty literární. Z uvedeného důvodu je řeckým dopisům na papyrech v recenzované publikaci věnováno jen krátké pojednání F. Coppense (s. 205–208) s odkazem na doporučenou literaturu.

V prvním oddílu knihy věnuje H. Navrátilová pozornost tzv. vzorovým dopisům, listářům, podle nichž se písaři učili formě listů, především jakési učebnici psaní dopisů – Kemejet – a jiným modelovým cvičným dopisům a jejich předpokládanému využití (s. 19–58). Následující výklady o dopisech (R. Landgráfová) jsou řazeny chronologicky: Dopisy Staré říše (s. 59–67), Dopisy Střední říše (s. 69–105), Dopisy Nové říše (s. 107–161). Další oddíl tvoří Třetí přechodná doba (s. 163–176), Démotické dopisy Pozdní Ptolemaiovské a Římské doby (s. 177–203). Tento oddíl zpracovaly R. Landgráfová a H. Navrátilová. Poslední oddíl tvoří Koptské dopisy (s. 209– 268), zpracované W. B. Oerterem.

Ve všech těchto kapitolách se jednalo o náhodně zachované dopisy soukromého rázu, které jsou dnes pro odborníky hlavním pramenem poznání každodenního života obyvatel Egypta až do jeho obsazení Araby v 7. století, kdy nálezy papyrů končí. V poslední části práce je uvedena Mezinárodní korespondence (J. Mynářová), Opisy královských dopisů v hrobkách a na stélách (J. Mynářová, H. Navrátilová, H. Vymazalová) a Dopisy mrtvým a dopisy bohům (J. Janák, R. Landgráfová).

Formální uspořádání textů jednotlivých dopisů je stejné a jednotné ve všech oddílech. Informuje uživatele 1) o dnešním umístění papyru, 2) o pisateli a adresátu, dále uvádí 3) dataci a místo nálezu, 4) materiál, na němž je dopis zachován (papyrus nebo ostrakon), 5) překlad dopisu, 6) podpisy a adresu. Vesměs se jedná o údaje, které uvádí i edice papyru. Samostatné jsou poznámky překladatele, komentář a bibliografie včetně e-mailového údaje.

Knihu doplňuje chronologický přehled egyptské historie, bibliografie, rejstřík, slovníček egyptských, koptských a řeckých výrazů, glosář nejčastěji používaných termínů (archiv, autobiografie, biografie, formule, hrobka, chrám, ha, maat, ostrakon, papyrus, písmo, stéla, vezír) a patnáct ilustrací. Závěrem lze pouze konstatovat, že informace obsažené v knize mohou být bohatým pramenem i pro historiky a etnografy disciplín starověkých dějin různých národů Středomoří, s nimiž přišli Egypťané do styku.