Zmrazit čerstvé ovoce s podtitulem Útržky úvah o divadelní zkoušce je soubor esejů, citátů, praktických cvičení, mnoha otázek a následných odpovědí, Je to i osobní sonda do divadelních útrob – do divadelní zkoušky. A také zamyšlení o pozici divadla v současném světě, o divadle autorském i o fenoménu hry a nenahraditelnosti diváka. Kniha v sobě svým zpracováním nese zároveň prvky učebnice, studie a rozpravy.

Kniha vznikla přepracováním a doplněním stejnojmenné dizertační práce, kterou režisér a herec, pedagog a vedoucí Katedry alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU Jiří Havelka obhájil před dvěma lety.

Havelka píše srozumitelně a čtivě, těží ze své bohaté obrazotvornosti a zároveň touhy vše si logicky zdůvodnit. S každým novým nadpisem se čtenář vydává na cestu po stopách myšlenkových pochodů autora a čeká, kam ho zavede. Havelka si hraje se slovy, rozvíjí asociace, vrství a řetězí zážitky a osobní zkušenosti a proplétá je citáty a citacemi. Přeskakuje mezi vědními obory a vše propojuje tak, aby se vždy v závěru kapitoly dobral k jasné a stručné odpovědi, definici, pravidlu, ke shrnutí svého myšlenkového procesu.

Havelkova studie je rozdělena do dvou částí. V první, nazvané Divadelní kontext, autor definuje pozici divadla v současném přetechnizovaném světě – ve světě virtuální reality. Zásadní je pro něj hra, přítomnost a nadčasovost, aktivní divák. Cituje Anne Bogart, Jaroslava Etlíka, Jana Císaře i Zdeňka Hořínka, Rolanda Barthese, Keitha Johnstona, vzpomíná na Einsteina, Newtona, Feynmana, Chowna. Na str. 58, v kapitole Technologie, píše: „Věřím, že právě v nevirtuálnosti divadla leží jeho výhoda a naše možnosti. Divadlo se ve své nezkomprimovatelnosti pomalu stává poslední oázou, kde ještě existuje trvání, souvislé plynutí času. Poslední oáza hmatatelně tělesného kontaktu, společně prožívané a zažívané pospolitosti.“ Na závěr první části se autor dostává k celulárnímu automatu Game of life britského matematika Johna Conwaye a vyvozuje svou definici: „Divadlo je pro mne Game of Life“.

Ve druhé části, pojmenované Divadelní zkouška, rozebírá tento ojedinělý společenský fenomén z pohledu režiséra, jehož doménou je především autorské divadlo. Píše: „Divadelní zkouška je jedinečná událost z mnoha úhlů pohledu, ale v jádru je to především setkání s lidmi, které něco spojuje. Divadelní zkouška je blízkost lidí, fyzická i psychická, protože zkouška vyžaduje živé, přítomné lidi se všemi smysly, senzory, vědomostmi a emocemi, přítomné tělesně i mentálně na nejvyšší možné úrovni, zkrátka vyžaduje komplexní lidské bytosti, které mohou společně prožívat „zázrak“ kolektivní tvorby.“ Autor ze svého pohledu dopodrobna rozebírá divadelní zkoušku, výchozí podmínky, pravidla, stavební částice, opěrné body i cíle. Zveřejňuje své hledání, nacházení, nejistoty, restarty od bodu nula, spoléhání na náhodu. Snaží se zamrazit nejšťavnatější plody lidské spolupráce v jeden konkrétní okamžik. A jak sám v textu dodává: „Divadelní zkouška je do jisté míry pokusem o nemožné. O zakonzervování přítomnosti.“ Svůj proces zkoušení dále rozkládá na „Pět N“: Naslouchání, Nejistota, Náhoda, Nedokončenost, Naivita a opět se odráží od nadpisů, témat a vydává se na myšlenkovou pouť do světa i vesmíru, tíhne k filozofům, lékařům a fyzikům, vzpomíná na divadelníky i filmaře, aby opět doputoval ke svým zážitkům a zkušenostem z divadla, ať z pohledu režiséra, či člena souboru Vosto5, a aby na závěr vyvodil a zdůvodnil zásadní pravidla improvizace.

Kapitoly jsou uvozeny, a také nezřídka prokládány, citáty umělců, vědců, divadelníků. Ty působí jako rytmizační prvek. Čtenáři navozují pauzu, poskytují čas k zamyšlení a autorovi možnost posunu a přeskoku. Na závěr kapitol jsou přiložena praktická cvičení vztahující se, více i méně, k tématu kapitoly. Havelka je dále nijak hlouběji nevysvětluje. Dává tím čtenáři možnost aplikovat výše načtené v praxi, povzbuzuje ho k vlastnímu hledání a objevování, nechť sám svým pohybem, zásahem naruší – zmanipuluje realitu a přetvoří ji. A nakonec jimi autor podtrhuje, že cele vychází ze své divadelní a pedagogické praxe, která se zejména, byť ne výhradně, orientuje na autorské divadlo.

Zmrazit čerstvé ovoce aneb Útržky úvah o divadelní zkoušce je zajímavá publikace mladého a talentovaného režiséra a pedagoga, který se v určitou fázi svého uměleckého vývoje rozhodl ujasnit si myšlenky a zformulovat názory na existenci divadla v současnosti a reflektovat dosavadní tvůrčí činnost rozborem procesu divadelního zkoušení. Kniha je velmi vhodnou doplňkovou četbou pro studenty divadelních škol a všechny, které zajímá práce divadelního tvůrce Jiřího Havelky.