Majdalenka na zahrádce je knížka určená nejmladším posluchačům a začínajícím čtenářům. Po grafické stránce je dokonalá: Tomáš Řízek je ilustrátor, který umí děti zaujmout a i z prostého vyprávění vykouzlit umělecké dílo. Alespoň v očích dětského čtenáře, který ještě nepozná, že v každém druhém souvětí chybí většina čárek.

Byla jednou jedna zahrádka a nikdo se o ni nestaral. Jednoho dne se do domku u zahrádky nastěhovala nemocná holčička a začala žít v souladu s přírodou. Brzy se skamarádila se zeleninou na záhonech a uzdravila se. Společně poručili větru i dešti a všechno dobře dopadlo. To je ve stručnosti děj nejnovější knihy pro děti spisovatelky Aleny Chudíkové.

Samozřejmě, že v praxi je vyprávění poetičtější a postihuje spoustu přírodních detailů a motivů. Nad lyrikou přírodní však převažuje tragika jazyková, která je nepřehlédnutelná. Po přečtení knížky dětem zůstává rodič v rozpacích a ptá se, kde se stala chyba. Obrací se na tiráž, avšak marně v ní hledá jméno viníka. Redaktor, nebo dokonce korektor neexistují. Co se týče vypravěče příběhu, budiž, má svůj spíše přeslazený a malátný styl, kapitoly plynou bez jakéhokoliv napětí a gradace, dokud nejsou na jednom obyčejném místě uťaty a příběh skončen. Vzniká tak všední a neprůbojná biokniha určená především holčičímu publiku. Chlapci si zde na své spíše nepřijdou, asi je totiž nebude vůbec zajímat, že hlavní postava ráno vstane a umyje si vlasy (obsah jedné ze sedmi kapitol).

Ilustrátor knihy je v tom také nevinně. Svou úlohu splnil precizně a jako obvykle vkusně vdechl barevný život každé stránce knihy. Během jejího listování vidíme, že si dal skutečně záležet a neponechal žádný detail náhodě. O to více je čtenář zklamaný, když musí sledovat, jak je jeho práce znehodnocena lajdáctvím jiných. Jak jinak nazvat pokažené obyčejné uvozovky dole? V dnešní době je však možné, že si čtenář nemusí textu vůbec všímat, ale může se do něho pohodlně zaposlouchat. V knížce je totiž vloženo CD, na kterém je všechno namluvené. Tvrdé y po š nás tudíž nemusí strašit a necháme se alespoň na moment unést do idylického zahradního prostoru, kde se během jednoho dne zbavíme pomocí mluvící zeleniny všech civilizačních nemocí. Dobro je zkrátka šířeno všemi směry, na tom nelze vidět nic špatného.

Způsob podání je však vláčný, nesmělý a nezajímavý. Majdalenka na zahrádce je záměrně jednoduchá a zakládá si na prostotě, je jako lehký vánek, který se nás letmo dotkne na čele a odpluje dál. Víc nezpůsobí a snadno na ni zapomeneme. A z vlastního přírodního nadšení, které v nás možná proudilo na začátku, do přečtení poslední kapitoly vyrosteme.