Taková normální britská rodinka: máma manikérka nosí tak dlouhé umělé nehty, že v kuchyni nezvládne víc než ohřát v mikrovlnce jídlo ze supermarketu, kde dělá táta hlídače. Jedenáctiletý Ben. Vypadá to, že rodiče víc než svého synka milují tanec – ne že by sami tancovali, na to jsou příliš tlustí a líní, ale jsou věrnými televizními fanoušky Tance s hvězdami a občas si i zajedou do Arény, aby soutěž viděli živě. Ben tak každý pátek musí k babičce – a nechce se mu, vůbec. S babičkou je totiž strašná nuda – musí u ní jíst odpornou kapustovou polévku a pořád dokola hrát trapný scrabble. Ben je ale hodný kluk, před babičkou se tváří, jako by nic, ovšem když jednou stará paní usne, zavolá celý nešťastný rodičům, ať už si pro něho přijedou. Jenže babička to asi celé slyšela…

Bena trápí špatné svědomí, ale brzy je tu zase pátek a on musí k babičce. Po kapustových specialitách ho obvykle honí mlsná, naštěstí však ví, že babička má nahoře v kredenci krabici sušenek, ze které potají ochutnává. Ale co to? Tentokrát tam najde samé diamanty! Prsteny, náramky, náhrdelníky, leskne se to, třpytí se to, až přechází zrak. Vyjde najevo, že babička, přezdívaná Černá kočka, byla celý život mezinárodní lupičkou klenotů! Tatam je nuda, z babičky je rázem někdo jiný a Ben nemá doma stání. Hoří zvědavostí a hned příště babičku přistihne, jak chce sklenicí kapustové polévky rozbít výlohu klenotnictví! Z babičky a Bena se stanou spiklenci, Černá kočka chlapce zasvětí do tajných praktik a společně chystají světovou loupež – krádež korunovačních klenot z londýnského Toweru. Mezitím si však babička poleží i pár dnů v nemocnici a čas ukáže, že před Benem skrývá ještě jedno tajemství…

Originální příběh má spád, zaujme malé i velké. Žádné zdlouhavé statické popisy a zbytečné dějové odbočky, vypravěč se drží hlavní příběhové linie, je konzistentní a vtipný, vnímavý k pocitům hlavního dětského protagonisty i zvědavých čtenářů. Přesto není příběh velké světové loupeže jen rigidně hnán k cíli. Vypravěč rád pobaví (oblíbenou rekvizitou je například kapustová polévka), ale i poradí (jak předstírat, že si čistíte zuby). Benovy dětsky přímočaré postřehy i babiččiny bláznivé nápady rozesmějí, ale jindy až bodne u srdce, když si člověk uvědomí, že podobné typy do sebe zahleděných ignorantů (rodiče), slídilů (pan Parker) a vypočítavých obchodníčků (Rádž) zná i z reálného života. Přestože pohádkový svět má svá pravidla, neodráží se v něm černobílé vidění. S humorem a štědrou porcí fantazie podaný příběh jednoho velkého dobrodružství přinese i životní ponaučení.

Autorem této moderní pohádky (nejen) pro děti je oceňovaný britský herec a autor David Walliams, často srovnávaný s Roaldem Dahlem. Kvalit Karlíka a továrny na čokoládu ovšem Babička drsňačka nedosahuje, zdaleka nemá takovou imaginační sílu ani katarzní účinek. Přesto se domnívám, že čas strávený s Babičkou drsňačkou nebude promarněný, a zásluhu na tom mají i další její tvůrci. Vedle autora je to především skvělý ilustrátor Tony Ross, jehož vtipné kresby tvoří v kombinaci s jazykovým humorem opravdu třaskavou nálož, a je to i překladatelka Veronika Volhejnová, která se především v dialozích, jež jsou výstižným charakterizačním prostředkem postav, trefila do černého (i když musím podotknout, že o „kachním kvákání“, jež se objevuje v názvu hned druhé kapitoly, to bohužel neplatí).

David Walliams má na kontě už pět úspěšných titulů pro děti. V Argu se jako další chystá Pan smraďoch, veselá knížka o přátelství dvanáctileté Chloe a neskutečně páchnoucího obyvatele parkové lavičky.