S Blbounem do říše pohádek je veselá knížka pro každého, kdo má rád a také dobře ovládá nejznámější české pohádky. V říši pohádek se totiž zdaleka neodehrává všechno podle klasických, předepsaných linek. Pohádkové postavy prožívají i další, čtenářům neznámé příběhy a mají takové starosti, o kterých se dětem doposud ani nesnilo.

To je ale blboun! Když tuhle větu prohlásí malé dítě, nemusí to ještě znamenat, že se vyskytlo v nežádoucím kolektivu a jeho morálka je nenávratně pokažená. Možná jen poukazuje na nejnovější ilustrace Ondřeje Zahradníčka, který se rozhodl připojit k autorské dvojici Renaty Petříčkové a Michala Vaněčka a doplnil jejich nejnovější pohádkové příběhy originálními obrázky. Ty působí veselým a hravým dojmem, jsou pestré, ale nikoliv kýčovité a přehnané, obracejí se k nejmladšímu publiku, tudíž pracují s barevností a pohybem, a přitom se stále drží v mezích umění. Na některých místech jsou však jaksi „rozšklebené“, jako by zobrazené postavy neměly jasno, do kterého světa patří: jestli jsou ještě někde v pohádce, nebo se proměnily v laciné karikatury. Samy o sobě za to nemohou, dělají totiž jen to, co jim přikazuje vyprávění. Pro to také platí výše zmíněná charakteristika: je pestré, rozverné, svérázné; plyne lehce bez výraznějších hluchých míst, občas je však drzé a čtenáře šokuje.

Blboun nejapný je asi metr vysoký nelétavý pták, který zhruba před třemi sty lety vyhynul. Jako pohádková postava je ovšem nesmírně aktivní, dokáže čtenáře provést celou knihou od začátku do konce a ochotně propůjčí své jméno do jejího názvu. Dvě zbylé hlavní postavy příběhu, Jeníček a Mařenka, odkazují ke známé pohádce o tom, jak dřevorubec zanechal své děti v lese a ony došly k perníkové chaloupce. Tito Jeníček s Mařenkou však nemají o přítomnosti pohádkového lesa ani potuchy. Až jednou, když sbírají jahody a borůvky a táta seká dříví, projdou tajným tunelem v jeskyni do úplně jiného lesa, kde se také z dálky ozývá pravidelný tlukot, nejedná už se ale o otcovu sekeru, nýbrž o veliký zobák mluvícího Blbouna nejapného, který už existuje pouze v pohádce. A protože děti pohádky milují a jsou zvědavé, vydají se s novým kamarádem na dobrodružnou výpravu. Nemusejí chodit daleko, všechny příběhy se vlastně odehrávají v témže lesním prostředí. Červená Karkulka jde za babičkou lesem hned opodál, za rohem peče perník ježibaba v perníkové chaloupce, Budulínek, Smolíček i Sněhurka také obývají lesní domky a kde jinde by mělo dvanáct měsíčků rozdělat oheň, když ne v lese? Vodník s mlynářem přirozeně potřebují rybník nebo potok, ale ty nejsou od lesa vůbec daleko. Zajímavou postavou je dětmi oblíbený, ale méně obsazovaný hejkal, kterého každý samo sebou zná, ale přesto obtížně vzpomíná, ve které knížce je mu věnován větší prostor. V Blbounovi je dokonce několikrát vyobrazen, takže jeho příznivci si přijdou na své. Kromě dobře známých pohádkových postav se na scéně objevují i vodník Stulíček, podvodní skřeti Žabinec a Bažinec nebo obživlý strom Prašivec. Ti všichni samozřejmě patří do svých konkrétních pohádek, jejichž děj plyne někde hluboko mezi řádky. V okamžiku, kdy pohádkovou říší prochází Blboun, Jeníček a Mařenka, jako by všichni tito hrdinové od svých kanonických zápletek odpočívali a zabývali se zcela odlišnými problémy. Jinými slovy – zastihujeme je v jejich volném čase, kdy odhodili své role, ale zároveň tak ztratili i kousek své pohádkovosti a čarovnosti. Karkulka je drzá, znuděná holka, nešťastná ježibaba vykrmuje mlsného čerta, Budulínek má starosti s kozou, Sněhurka nezvládá výchovu dospělých trpaslíků a Jeskyňky kradou jelenovi parohy, které si na noc odkládá na věšák u postele. Všechny neřešitelné situace Blboun s dětmi zdárně vyřeší a na některých místech se čtenář skutečně i pobaví.

Zaujmout pozornost dnešních zmlsaných, přeanimáčkovaných dětí novou knihou pohádek není jednoduché. Musí se na ně chytře a rázně. Malí čtenáři nechtějí nudu. Vyžadují akci, napětí, plynulost a pohyb, hravost a barevnost, ale zároveň se ještě nechtějí příliš bát. Tohle všechno jim může kniha S Blbounem do říše pohádek zaručit, ovšem je tu jedna zásadní potíž – aby si čtenáři dostatečně užili nová dobrodružství v pohádkové říši, musejí bez výjimky znát všechna ta původní. Nejdříve je třeba ovládat kánon, ze kterého si následně budeme dělat legraci. Vhodné by bylo, kdyby už malí čtenáři částečně chápali ironii a nadsázku, jinak je možné, že je kniha spíš naučí nadávat si do blbounů než si vychutnat kouzlo parodie. Takže všem dětem, kterým právě vypadávají zuby a kteří se chystají do první třídy, můžeme knihu vřele doporučit, bude to pro ně náramná legrace. Ti mladší ať raději počkají, opravdu zatím o nic nepřijdou.