Zasloužené reedice se po čtrnácti letech dočkala v české literatuře pro děti tematicky ojedinělá próza Martiny Drijverové Domov pro Marťany. Její první vydání získalo v roce 1998 ocenění Zlatá stuha a stalo se předlohou pro scénář filmu Vojtova archa (2001) v režii Moniky Elšíkové. Ačkoli právě příběhům z dětské současnosti hrozí nebezpečí určitého zastarání ve vztahu k rychle se měnícímu světu a mentální akceleraci dětí, Domov pro Marťany zůstává svým tématem i poselstvím stále aktuální knížkou. Drijverová v příběhu rodiny, která se po přestěhování sžívá s novým prostředím, odkryla emočně působivé téma dítěte s handicapem a potřeby tolerance.

Z perspektivy desetileté vypravěčky Michaly se odvíjí vyprávění o zařizování zděděného domku, kam s rodinou přesídlila, o seznamování s novým prostředím a navazování prvních kamarádských pout. Michala si podmaňuje dětské čtenáře bezprostředností, s níž je nechává vstoupit do své každodennosti. A jejím sourozenecky milujícím, zároveň však laskavě kritickým zrakem je nahlížen i mladší bratr Martin s Downovým syndromem. Právě Martinova postava se stává prubířským kamenem vztahů mezi dětmi i dospělými. Michala, zbavená úlevné anonymity sídliště, poprvé čelí zraňujícím předsudkům a uvědomuje si zodpovědnost, kterou na ni klade bratrův handicap.

Drijverové se podařilo udržet rovnováhu mezi instruktážní, zážitkovou a estetickou rovinou díla. Podstatu Downova syndromu autorka přibližuje „marťanskou“ metaforou, která se promítla do titulu, ale souběžně ukazuje dětskému recipientovi explicitní charakteristikou i epizodickými výjevy všechny komunikační problémy a fyzické symptomy související s Martinovým handicapem. Ačkoli se Drijverová nevyhýbá žádné ze stinných stránek, kterou Downův syndrom přináší (Martinova mentální i fyzická omezení, vyčerpání pečujících členů rodiny), převažuje optimistický pohled na rýsující se možnost chlapcova budoucího uplatnění. V obraze (možná až přespříliš) idylického rodinného prostředí vyniká charakteristika dítěte s Downovým syndromem jako obohacujícího prvku, jehož prostřednictvím se ostatní učí sebekázni, solidaritě, toleranci.

Publikace je adresována čtenářům od osmi let a ilustracemi ji doprovodila stejně jako v prvním vydání Eva Mastníková. Obálka současné edice variuje tu původní, na které na dívčí protagonistku u osamělého stromu v podzimní zahradě rozverně doráželi stylizovaní Marťani. Nyní si pod jarně rozkvetlými větvemi za „marťanské“ asistence hrají oba sourozenci. Knížka tak i výtvarnou výpravou zdůrazňuje význam láskyplného prostředí pro šťastný život dítěte, ať už zdravého či s handicapem.