Vlámský spisovatel Peter Terrin (nar. 1968) studoval na univerzitě v Gentu. V roce 1996 zvítězil v povídkové soutěži, ale jeho skutečný literární debut následoval roku 1998 povídkovou sbírkou De code (Kód). Toto „prstové cvičení“ zůstalo téměř bez povšimnutí.

Románová prvotina Kras (2001, Škrábanec, zde i ve významu „čupr“, „čipera“ apod.) líčí příběh tří seniorů, obyvatel paneláku, jejichž mlsné kroužení okolo mladé uklízečky se osudně zvrhne. Kniha upoutala minimalistickým stylem, připomínajícím nizozemského klasika W. F. Hermanse. Téma existenciální úzkosti, která nepozorovaně přerůstá do patologických rozměrů, zpracoval autor v románu Blanco (2003, Bianko), kde otcovská starostlivost hlavního hrdiny po tragické smrti manželky postupně vede k naprosté izolaci desetiletého syna od vnějšího, hrozivého světa. Vlámští recenzenti román příliš neocenili, ale v Nizozemsku byl přijat s nadšením. Připravuje se filmové zpracování. Osamocení a nemožnost opravdového kontaktu mezi lidmi je tématem románu Vrouwen en kinderen eerst (2004, Ženy a děti nejdříve) o partě dělníků, vedené introvertním Karstenem, která má v odlehlém kraji během tří týdnů demontovat zrušenou výrobnu dlaždic, zdroj obživy pro místní obyvatele. O dva roky později následovala povídková sbírka De Bijeneters (Včeložravci). S románem Hlídač (De bewaker, 2009, č. 2012), univerzálním podobenstvím o dvou hlídačích opuštěného komplexu podzemních garáží po blíže neurčené katastrofě, se stal Terrin roku 2010 vlámským laureátem Ceny Evropské unie za literaturu. Souběžně s autorovou návštěvou ČR v květnu 2012 vychází román Post mortem: neznámý spisovatel Emiel Steegmans si v něm klade otázku, jak se jeho život bude jednou jevit případnému životopisci. Udržet pod kontrolou obraz, jaký o nás vzniká, však není jednoduché.

Terrin uvádí, že k psaní ho ze dne na den (jedné zářijové noci roku 1991) přivedl román nizozemského spisovatele W. F. Hermanse Temná komora Damoklova. Vedle toho jsou v jeho tvorbě patrné vlivy Franze Kafky či Alberta Camuse. Přestože se drží stranou literárního dění (a z psaní na počítači dokonce přešel na mechanický psací stroj – po vzoru W. F. Hermanse jich má celou sbírku), jeho tvorba vzbudila nejprve v Nizozemsku, pak i ve Vlámsku pozornost. Román Blanco a povídková sbírka De Bijeneters se dostaly do širšího výběru nizozemské podzimní knihkupecké ceny AKO, román Hlídač do užšího výběru jarní knihkupecké ceny Libris 2010. Díky Ceně Evropské unie za literaturu, jejímž cílem je podnítit a finančně podpořit překlady oceněných děl, se román Hlídač překládá do desítky jazyků.

Česky:
Peter Terrin: Hlídač, přel. Jitka Růžičková, Dauphin, Praha – Podlesí, 2012, 344 s.

Literární ceny:
Prijs voor de Letterkunde van de Provincie West-Vlaanderen (Literární cena provincie Západní Flandry) – za De Bijeneters
European Union Prize For Literature 2010 – vlámský laureát za román Hlídač (De bewaker)
AKO Literatuurprijs 2012 – za román Post mortem

Bibliografie:
1998 De code (povídky)
2001 Kras (román)
2003 Blanco (román)
2004 Vrouwen en kinderen eerst (román)
2006 De Bijeneters (povídky)
2009 De bewaker (román, č. Hlídač 2012)
2012 Post mortem (román)