Pokud jste vystoupili z vlaku a nepotkali žádného frekventanta hned u nádraží, znamená to, že jste nevystoupili v Chersonu, ale v Záporoží nebo Mykolajivu. Hned u nádraží vám budou málem rvát z ruky kufry drzí taxikáři. Napravo budou číhat minibusy na Zaliznyj Port nebo Skadovsk a na náměstí se budou otáčet trolejbusy. Prostě jako kdekoli jinde. Ale nenasedejte ani do taxíku ani do minibusu. Dívejte se po frekventantech, abyste se přesvědčili, že je to opravdu Cherson.

Tak co, už jste nějakého ulovili? Aha, celá rota že jich někam mašíruje? Z jakého učiliště? Námořního? Rybářského? Jak říkají v Chersonu, z Centrálky nebo z Kilky? Cože, neřekli vám to? Opravdu, kdo není místní, asi je těžko rozezná – námořník jako námořník. Všichni jako jeden v černých čepicích, pláštích přepásaných pásky s měděnými přezkami, v černých kalhotách do zvonu, v okovaných holínkách. Klap-klap-klap, klapou podpatky po asfaltu. Utíkej, chodče, uhni z cesty, neboť tento opláštěný dav může zastavit jen povel: „Zastavit, stát, raz, dva!“

Ale stojí za to držet se ocasu této kolony (na ocase se vláčí povětšinou námořníčci drobní a neagresivní). Námořníky si podrobně prohlédněte, abyste se definitivně rozhodli, jsou-li z Kilky nebo Centrálky. Mimochodem, ten kostel nalevo byl postaven na památku lékaře Howarda. Tento lékař kdysi jel dostavníkem taurskou stepí za jakýmsi filantropickým cílem, ale nedostal se dál než do Chersonu, kde ho zastavil mor. Začal s ním na místě bojovat. Založil první nemocnici a lékárnu, naučil Chersonce hygieně a prevenci a hrdinně skonal ve své lékařské funkci, když už byl mor téměř překonán. Nikdo si na něj mimo Cherson za 200 let nevzpomněl, ale Chersonští po něm pojmenovali ulici (pravda, po roce 1917 ji bolševici prozatímně, na 70 let, přejmenovali), postavili kostel a po generace uchovávali jeho lékárnu, která byla zbořena až za Brežněva. Asi tam nějak Brežněvovi zacláněla nebo co. Možná výhled na Madrid. Ale vraťme se k frekventantům.

Pokud hoši v koloně mluví o vratech, háčcích, treskách, ančovičkách a Las Palamas, pak jste se ocitli na ocase rybářské kolony. A pokud probírají nákladní zvedáky, konosementy, kontejnerové lodě, tankery, chartery a Singapur, pak jste na ocase námořní kolony. Takže kde to jsme? Zapněte si svoji GPSku. Hannibalovo náměstí jste už přešli? Ano, přesně ten Hannibal. Jak, že se nemohl ocitnout v Chersonu? Založil ho! Abram Hannibal, hrál ho Vysockij ve filmu Jak car Petr ženil mouřenína. O kom jste to mluvili? Aha, o tom Kartáginci! Ne, tenhle byl z Etiopie. Byl to děd slunce ruské poezie Alexandra Puškina. Brigádní generál, mám dojem.

Ještě řekněte, že tady nebyl ani Garibaldi. Ano, Giuseppe Garibaldi. To pro zbytek světa je to povstalec, karbonář, sjednotitel Itálie. Chersoňané jej znali ještě jako maličkého frekventanta na konci kolony. Byl plavčíkem na jakési italské plachetnici, která brázdila vody mezi Itálií a Chersonem. Tehdy z Itálie vozili nejspíš střešní tašky. Půlka chersonských střech je jimi pokryta ještě dnes. A odtud se zase vozilo obilí. Od nás se po všechen čas vyváželo obilí. Jenom komunistům se podařilo zemi tak zanedbat, že se muselo obilí vozit až z Kanady. Ale kdepak jsou naši frekventanti? Odkud že tedy jsou?

Sledujte, kam kolona zahne. Lenina v čapce jste už přešli? Fajn. To bylo Náměstí svobody. Šikovný název, nemusí se každou novou epochu přejmenovávat. Ne, Lenin v Chersonu nebyl, byl tu Maxim Gorkij. Vyhandloval na zdejším bazaru hůl gruzínského knížete a napsal o tom bosáckou povídku. Ale pamětní desku mu odhalili ne na tržišti, ale na domě, v němž nocoval až později, když jezdil navštěvovat Borise Lavreňova. Tam se nyní nachází muzeum literatury. Za chvíli ho uvidíte napravo. Vy si nepamatujete na spisovatele Lavreňova? Nečetli jste Jedenačtyřicátý a Dopluli včas? Správně, v Moskvě nebo v Kyjevě by se na něj už dávno zapomnělo, ale on to předvídal a svůj majetek odkázal rodnému městu. Krajané na něj nezapomenou. Zeptejte se jakéhokoli frekventanta, kdo je to Lavreňov. A on vám odpoví, že je to ten, co přivezl z Moskvy Puškinovo kanape. No, ne přímo Puškinovo, ale Vjazemského. Ale Puškin se na něj stoprocentně tu a tam posadil. Ne, nebudou ještě zahýbat, to by přišel povel „Vpravo v bok!“ Jen klid.

Další po levé straně stojí Fedor Ušakov. Admirál. Nemůžete se splést, je to jeho jediný pomník na území bývalého SSSR. Právě v Chersonu tenhle Ušakov kdysi založil Černomořskou plachetnicovou flotu. Pokud za Ušakovem kolona zahne doprava, znamená to, že jde na posádku Kilky. Pokud doleva, na posádku Centrálky. Posádka není jen konkrétní posádka plavidla, ale i námořnická kasárna na břehu.

Frekventanti mají vůbec odlišný slang než hotoví námořníci. Velitele učiliště nazývají šéfem a velitele roty kápem. Ano, kápo je ten pajdavý mužík v čepici, který jde před kolonou. Nyní dá povel, vydržte. Nikam nezahýbají, jdou rovně?

Dál už je jen admiralita, hotel Fregata a Dněpr. Nábřeží, přístav, parníky v kotvišti, starodávné lodní dělo a pomník první černomořské fregatě Sláva Kateřiny. Kolona se zastavuje, šikuje se a všem že rozdávají lopaty?

Ach, zapomněl jsem vás upozornit, že Cherson je město jižní, sníh tady znamená živelnou pohromu. Když dojde k takové metelici jako téhle zimy, Cherson se může zachránit jen díky frekventantům. Nahrazují tu všechny sněžné pluhy, buldozery i traktory. Rychle utíkejte, nebo dají lopatu i vám. K ďasu s tím, z jakého učiliště ti frekventanti jsou.

Na Nádražním náměstí jsem vám ještě měl sdělit, že dál budete číst o rybářské škole (ChNU – Chersonské námořní učiliště). Centrálka je známější, možná je to dokonce první mořeplavecká škola u Černého moře (je jí přes 175 let, kdežto Kilce jen 75). Ale nějak se stalo, že autor těchto vyprávění se kdysi na nádraží připojil právě ke koloně Kilky. Všechny následující Obrázky z kadetky budou právě o ní.

Promiňte. Ale aspoň jste si trochu prohlédli město, ne?