Psychologicky vynikajícím způsobem ztvárněné pubertální dospívání čtyř žáků kadetní školy je předobrazem pozdějších autoritativních společenských struktur 20. století, jejichž předpokladem jsou psychické dispozice jedince ve službě totalitárních institucí. Mladý Törless kolísá při hledání vlastního já mezi emocionalitou a racionalitou, přitahuje ho však i intelektualismus a mystická životní zkušenost.

Samotný text vznikl kolem roku 1900 v epoše neurčitosti a historických zlomů. Vídeňskou modernu provázely politické, sociální, technické a kulturní změny a hluboké rozpory především mezi tradicí a avantgardou, což se projevovalo výrazným zdůrazňováním individualismu. Tragédie jednotlivců plné konfliktů byly oblíbeným námětem literatury. Robert Musil tematizuje v románu zvláště společenskou morálku a nemístnou přepjatost v kontrastu s probouzejícím se sexuálním vědomím kadetů. Základním tématem je ovšem hledání vlastního já, resp. budování individuálního sebevědomí v rámci autoritativní společnosti. Oklikou přes odcizení sebe sama skrze poznání vlastního sexuálního a agresivního pudu dospívá v Törlessovi amorální estetické vědomí, které zatím zůstává němé, ale prozrazuje budoucího umělce: „Ale tu němotu vnímal s báječným pocitem, podobným jistotě oplodněného těla, které už ve své krvi cítí, jak se v něm tiše ohlašuje budoucnost“ (poslední strana románu).

Představitelé vídeňské moderny zánik „dunajské monarchie“ vycítili už dlouho předem, mezi nimi i Robert Musil, který už brzy kritizoval vliv aristokracie, byrokracie, církve, vojska a škol na společenskou atmosféru ve státě. Na příkladu chovance Törlesse upozorňoval na nebezpečí vojensky orientované výchovy, přičemž vycházel z vlastní zkušenosti v kadetní škole v Hranicích na Moravě (tehdy Mährisch Weißkirchen), která zásadně změnila jeho život.