Renesanční osobností současné slovinské kultury je Jani Kovačič (nar. 1953). Od druhé poloviny 70. let o sobě dával vědět zejména jako písničkář a kytarista. Je autorem řady folkových písní, které téměř zlidověly (Delam kot zamorc – v češtině, Dříč jsem, Revolucija, Žare Lepotec aj.), ale žánrově se pohyboval v mnohem širších mezích. Vedle vlastních autorských písní skvěle překládal písně cizích písničkářů (album písní Toma Waitse), které interpretuje svým nezaměnitelným chraplavým hlasem. Z životopisných údajů stojí za povšimnutí fakt, že je synem jiného významného slovinského spisovatele Lojze Kovačiče (česky Příběhy z malovaných úlů, 2007 a Křišťálová doba, 2010).

Už jeho písňové texty mají samostatnou literární hodnotu, vydával i poezii, psal fejetony do novin i divadelní hry.

Kniha Knjiga (2009, Kniha) je jedním z řady jeho literárních projektů. Kovačičova Kniha je duchaplnou postmoderní hříčkou na téma fenoménu literatura a knihy. Kniha je hlavním hrdinou Knihy, na začátku se objeví z temnoty, na konci se stejně tajemně rozplyne. A mezitím na sebe bere nejrůznější podoby, které variují vzorce lidské kultury všech časů. Ukázka je z pasáže, která vychází z žánru středověkých bestiářů. Podobným způsobem se tu setkáme ještě s řadou dalších variací, např. na lidovou slovesnost, písně z cyklu Carmina burana aj. Kniha není jen variací forem, ale i jazyka, s nímž autor zachází jako s pestrobarevným nástrojem, schopným vyjádřit nejroztodivnější polohy lidského myšlení. Kovačič se projevuje jako skvělý stylista, autor s obrovským citem pro zvukovou stránku slov, jejich expresivitu, jazykovou hru, konfrontuje slova z různých pater jazyka, škádlí je, jednou pohladí, jindy vytahá za ušiska, laská se s nimi, provokuje je i jimi, se samozřejmostí a lehkostí ukolébává i jitří. Kniha Janiho Kovačiče je ve slovinské literatuře (a mám pocit, že nejen v ní) ojedinělým projektem, knihou pro ty, kteří s knihou žijí a pro něž kniha žije. Je psána s nepředstavitelnou radostí a rozkoší ze psaní pro psaní samo.