Trvalo rok a půl, než nakladatelství Netopejr vydalo pokračování komiksové řady Mýty. Pohádkové země zabral tajemný nepřítel a mytické bytosti všeho druhu teď žijí ve svém tajném státě uprostřed Ameriky. Zatímco první kniha byla velkolepým detektivním příběhem plným princů a princezen, druhý díl se jmenuje příznačně Farma zvířat.

Premisa celé řady je poměrně jednoduchá, ale rozhodně nepostrádá kouzlo. Pohádkové bytosti se musí skrývat ve světě lidí. Ne že by právě toto nebylo českým čtenářům známo, třeba ze seriálu Arabela, ale americký náhled Billa Willinghama je přece jenom o poznání dospělejší. Zatímco v Arabele se cestuje mezi oběma světy a exil netrvá nijak závratně dlouho, v těchto konkrétních příbězích jsou postavy z pohádek na zemi už pěkných pár stovek let.

Český seriál se také nezabýval tím, jakým způsobem by se musely v našem světě kamuflovat všechny nehumanoidní mýty (od tří prasátek, lvích králů až po obry a draky). A právě to je jedním z hlavních témat Farmy zvířat. Dalším je jasný odkaz na Orwella. Shodou okolností i v komiksu totiž pohádková zvířata vyženou lidského správce, aby nastolila nový pořádek. A shodou okolností v čele celého spiknutí stojí (kromě Zlatovlásky) tři prasátka – i když ve Willinghamově podání už to nejsou ti roztomilí čuníci, ale pořádně vypasení vepři.

Je pravda, že zobrazení nové rovnostářské společnosti s jejími důsledky není tím hlavním, o co ve Farmě zvířat jde, ale vše příjemně hraje na intertextové struny, bez kterých se dnes žádný slušný komiks neobejde. O tom, že princip funguje, svědčí i to, že Mýty patří v zámoří k nejúspěšnějším komiksovým sériím uplynulého desetiletí a američtí čtenáři mají k dispozici již dvanáct knih této pozoruhodné série. V nich jejich autor přibližuje jak snahu o znovudobytí pohádkových zemí, tak časy před vpádem nepřítele. V příbězích zachycuje oblíbené pohádky z nových a mnohdy velmi originálních pohledů. Milovníci pohádek (ale i popkultury) si v Mýtech zkrátka dosyta užívají velké množství aluzí nejrůznějšího typu a baví se všemožnými narážkami.

Willingham je všestranný scenárista, a tak se nebojí nejrůznějších literárních žánrů (jak bylo již řečeno, první kniha má formu detektivky, druhá je politický akční příběh, následovat budou neobvyklé romance a mnoho dalších). Zejména neustále se měnící styl vyprávění dělá z Mýtů komiks velmi čtivý. Dalším velkým plusem je velmi kvalitní kresba (Willingham má k dispozici velmi talentované tvůrce, v tomto dílu jsou to Mark Buckingham a Steve Leialoha).

Stejně jako první knihu i Farmu zvířat překládal Viktor Janiš, redakci textu má na svědomí Richard Podaný. Tato sehraná tvůrčí dvojice je pro českého čtenáře jistotou, že v překladu nebude nic ztraceno a všechny postavy se budou jmenovat tak, jak je známe z pohádek v našich končinách – i když některé pohádky u nás zakotveny nejsou a dohledat správné kořeny určitě nebylo vždy zcela jednoduché.

Mýty jsou komiksem pro širokou čtenářskou základnu. Mladší čtenář ocení spíše poutavý příběh a skvěle zvládnutou kresbu, ti starší si budou užívat dešifrování odkazů na další literární díla a všeobecně známé mýty. Kniha druhá je sice poněkud „lehčí“ než první díl, ale to neznamená, že by byla méně zábavná. Naopak. Plamenné proslovy o rovnostářství, dohady o tom, proč Zlatovláska vlastně žije s Medvědem, nebo zápas Lišáka s Kiplingovým Šér Chánem…, to všechno činí z druhé knihy Mýtů komiksovou lahůdku, kterou si fanoušci obrázků s bublinami nemůžou nechat ujít.