(Patmos)

Byla jednou jedna žena a ta měla dceru. Obě byly velice chudé a živily se pletením punčoch. Každou sobotu chodily ke kupci a ten jim dával další přízi a plat. S tou trochou peněz chodily do obchodu a kupovaly kávu, cukr, olej, mouku a další věci, které potřebovaly na týden ke svému chudému živobytí.
Ve městě žil i král a ten měl dceru, která těžce onemocněla. Do zámku přicházeli lékaři a zase odcházeli, protože lék pro princeznu ne a ne najít.
Ta jednou otci povídá: „Tatínku, abych se uzdravila, musíte mi sem zavolat všechny muže i ženy, kteří umějí vyprávět pohádky.“
Otec dal hned rozhlásit po celé zemi, ať každý, kdo zná nějakou pohádku, přijde do zámku a poví ji princezně, aby se uzdravila.
Nechme teď princeznu princeznou a pojďme se podívat za stařenou.
Ta v sobotu večer odnesla punčochy kupci, zastavila se v obchodě, koupila potřebné věci, šla k dceři a povídá jí: „Poslyš, dcero, tady máš všechno, co potřebuješ, udělej kvas, zadělej těsto a já půjdu natrhat nějaké byliny. Máme i olej, tak si je na něm můžeme podusit. Dej mi košík, nůž a pytel, donesu i nějaké dřevo na vaření.“
Dcera jí dala nůž, košík, pytel, žena se pokřižovala a vydala se do lesa. Šla směrem k hoře a našla nějaké byliny, ale pak se spustil silný déšť. Kam se měla podít? V okolí nikdo nebydlel. Našla vykotlaný kmen stromu, vlezla si dovnitř a hlavu si přikryla pytlem. Déšť trval až do půlnoci. Když se vyjasnilo, žena zaslechla nějaký šramot: klapy klap, klapy klap... Vyhlédla dírou ve kmeni a co nevidí? Kohouta v dřevácích, který v zobáku držel provaz a táhl za sebou osla a ten měl na hřbetě naložené tři napěchované vaky. Stařena byla zvědavá, co se bude dít, a tak vylezla z dutiny stromu, boty si vzala do ruky, aby ji nebylo slyšet, a běžela za kohoutem. Kohout se zastavil na jednom místě nad kamennou deskou. Pustil provaz, zobákem chytil kovový kruh na desce a odsunul ji. Vzal provaz znovu do zobáku a sešel dolů po čtyřiceti schodech. Za ním stařena, protože chtěla vidět, co bude dál. Dole se schovala pod schody, aby nebyla vidět. Oslík a kohout se zastavili a tu se objevily dvě služebné. Složily oslův náklad, vzaly tři velké nádoby a do jedné vyprázdnily jeden vak – byl v něm med. Vyprázdnily i druhý – bylo v něm mléko. Nakonec vyprázdnily i třetí – v něm byla růžová voda. Když služebné vaky vyprázdnily, přiletěli tři orlové, dva bílí a jeden černý. Ponořili se napřed do medu, aby se na něj nalepila jejich křídla, pak do mléka, aby se očistili, a pak do růžové vody, aby voněli, a stali se z nich tři mladíci, radost pohledět. Šli do jídelny, kde čekal stůl plný pokrmů, a zasedli k hostině. Dva jedli, pili, zpívali a volali: „Na zdraví naší matky a našich vyvolených!“
Třetí seděl, nic nejedl, ani nepil, jen plakal.
Ti dva mu povídají: „Najez se taky, napij se, zase ji uvidíš!“ Ale on nic.
Když druzí dva dojedli, šli do svých komnat a spali. I ten v černém šel do svého pokoje. Místo aby spal, otevřel skříňku a z ní vyndal korunku. Položil si ji na kolena a povídá: „Ach, co jsem to provedl, že jsem ti vzal korunku? Od té doby jsem tě neviděl. Jsi snad nemocná? Umřela jsi? Plačte nade mnou, dveře, plačte, okna, plačte, truhly.“
A hned se všechno rozplakalo. Jen jedny dveře se mohly potrhat smíchy. Princ se rozzlobil a povídá: „Jestli mi to zítra večer znovu uděláte, popadnu sekeru a rozseknu vás vejpůl!“
Za dveřmi, které se smály, stála stařena, přiložila oko ke klíčové dírce a všechno viděla. Za několik hodin, ještě než se rozednilo, se všichni tři mladíci ponořili do růžové vody, do mléka a do medu a stali se z nich zase orli. Stařena neztrácela čas a ráno se vrátila domů, bez bylin i dřeva. Zabouchala na dveře, vyšla dcera a otevřela jí. Byla celá uplakaná a povídá matce: „Ach, maminko! Vrátila ses! Já celou noc proplakala, myslela jsem si, že tě někdo zabil nebo ses utopila!“
Ale matka si jejích nářků vůbec nevšímala, jen jí řekla: „Udělej mi kávu, jdu na zámek.“
Dcera jí tedy uvařila kávu, matka ji vypila a vydala se do zámku.
Zaklepala, objevily se služebné a ptají se: „Kdo jsi?“
„To jsem já. Přišla jsem povědět princezně pohádku.“
Služebné ji posílaly pryč: „Tolik už jich tady bylo a nepomohli jí, jak bys mohla pomoci zrovna ty?“
Královna zevnitř zaslechla hovor a ptala se služek, co se děje. Odpověděly: „Přišla nějaká stařena a chce vyprávět princezně pohádku.“
Královna hned poručila, aby ji pustili dovnitř. Dovedli ji tedy k princezně, které začala stařena vyprávět, co viděla v noci. Princezna hned zavolala otce a matku a řekla jim, že jí stařena svou pohádkou pomohla, jen ať jí dovolí jít s ní k ní domů, protože chce poznat její dceru. Rodiče se báli, že by mohla znovu onemocnět, a tak stařeně naložili košík jídlem a svěřili jí princeznu. Stařena šla tedy s princeznou domů. Najedly se a vydaly se spolu k hoře, stejně, jako to stařena udělala předtím. Objevil se kohout v dřevácích, ony vyšly z dutiny stromu, sledovaly ho, sešly po čtyřiceti schodech a ukryly se za schody. Přiletěli orlové, a když se zvedli od stolu a šli do svých pokojů, ten v černém zase jako den předtím otevřel skříňku, vyndal korunku a začal naříkat. Když zvolal „plačte nade mnou, dveře, plačte, okna, plačte, truhly“, všechno plakalo, jen jediné dveře, za nimiž stála stařena s princeznou, se smály. Mladík se rozzlobil, popadl sekeru a povídá dveřím: „Teď je čas vás rozbít!“
Najednou ale uslyšel hlas: „Dej pozor, ať mi neublížíš!“
Otevřel dveře, a co nevidí? Stařenu a princeznu. Nastala veliká radost a mladík vrátil princezně její korunku. Ona mu řekla, ať přijde druhý den do zámku a ať požádá krále o její ruku. Od té doby už zůstal navždy mladíkem, protože mu sudičky přisoudily, že jestli nenajde dívku, která ho bude milovat, zůstane provždycky orlem. Pak se stařena s princeznou vydaly do zámku. Princezna pověděla všechno svému otci a král souhlasil. A hned se ptal stařeny, jak se jí má odměnit za to velké dobrodiní, že uzdravila jejich dceru. Ráno princ požádal o princezninu ruku a druhého dne byla svatba a také svatba stařeniny dcery se synem vezíra. Sešlo se celé království, protože král nechal tu novinu všude rozhlásit.
A žilo se jim dobře a nám ještě líp.