Do nedávné celosvětové krize finančního sektoru bylo slovo globalizace spojováno obvykle s pozitivním působením. Moisés Naím vydal v New Yorku již v roce 2005 knihu o negativních dopadech globalizace na současnou civilizaci. V překladu Jindřicha Manďáka ji nyní vydalo nakladatelství Vyšehrad pod názvem Černá kniha globalizace.

Autor získal zkušenosti jako výkonný ředitel Světové banky a jeho specializací je zkoumání praktik ilegálních obchodníků a padělatelů všeho druhu na mezinárodní ekonomiku, finance a vlády. Podává truchlivý obraz šedé ekonomiky a nezákonných obchodů se zbraněmi, lidmi, drogami a přeléváním špinavých peněz – což všechno usnadnila právě globalizace.

Politické a hospodářské reformy, odstranění bariér pro obchod a investice - provedené v řadě zemí od roku 1990 - dodávají sice globálnímu obchodu bezprecedentní energii, ale vlévají krev do žil i nezákonnému obchodu. V některých státech jeho zdroje a možnosti nejenže překonávají možnosti vlády, ale často se promítají do politického vlivu.

Gangsteři a jejich ctihodní společníci operující v mezinárodním měřítku, kontrolují politické strany, vlastní významné sdělovací prostředky a investují do politiky. Získat vliv právě zde a vládní ochranu bylo odjakživa nedílnou součástí velkého byznysu. Tady už nejde jen o pouhý zločin, ale „jde o novou formu politiky v 21.století,“ píše Naím. Jeho kniha dokumentuje provázanost ilegálního obchodu s legální ekonomikou a s vládními strukturami v denním životě.

Na globálním tržišti je k prodeji vše – od drog jakéhokoliv druhu, lidských nevolníků pro sexuální otročení a práci v robotárnách, lidských mrtvol a živých orgánů k transplantaci až po raketomety. Otroctví postihne ročně přinejmenším čtyři miliony lidí, většinou žen a dětí. Množství celosvětově zabavených drog se mezi lety 1990 až 2002 téměř zdvojnásobilo a ve Washingtonu je 28 procent trestanců vězněno pro drogové delikty.

Ve Spojených státech není od roku 2004 vlastnictví útočných zbraní armádního typu trestné a občané zde vlastní 234 miliony střelných zbraní; druhou nejvyzbrojenější zemí je Jemen a třetí místo náleží Finsku. Propletení nezákonných transakcí se zákonnými aktivitami umožňuje v rámci globálního finančního systému maskovat praní špinavých peněz. Komerčními bankami, finančními společnostmi, burzami a makléřskými firmami tak proteče ročně mezi 800 miliardami až dvěma biliony dolarů. K nejvýdělečnějším praktikám patří také padělky všeho druhu. Mezi ty nejnebezpečnější patří i léky: jeden z nich - proti kašli - zabil na Haiti sto dětí, protože obsahoval nemrznoucí směs do automobilu.

Název jedné z posledních kapitol – Proč prohráváme... nezní příliš optimisticky. Autor tvrdí, že v nadcházejících letech se globální nezákonný obchod ještě více rozšíří, stane se komplexnějším. A tak v dohledné době bohužel nelze čekat, že by se tato situace změnila. A to přestože metody odposlouchávání a sledování osob dnes umožňují – s využitím globálního satelitního systému - kdekoliv na světě vyslechnout jakýkoliv rozhovor a sledovat jakoukoliv osobu.

Jak tedy vybřednout z této celosvětové šlamastyky? Rady a závěry autora jsou příliš obecné a deklarativní - měli bychom považovat za svou příležitost a výzvu „nalézt způsob, jak zlepšit svět.“ Příklad, který uvádí, to zrovna přijatelně neilustruje: jako důsledek plenění muzeí v Bagdádu - po jeho pádu v roce 2003 - byly údajně obnoveny a obohaceny dodávky kradených starožitností. Je to zároveň výsledek rostoucí moci vojensko-průmyslových kolosů, které podporují nespočet lokálních válek a vyvolávají zvýšenou poptávku po zbraních všeho druhu.

V této souvislosti nezní příliš přesvědčivě autorovo utěšování, že „zisk nikdy úplně nezvítězí nad idejemi.“ Ještěže tam vsunul ono – „nikdy úplně“; budoucnost tím sice přitažlivější neučinil, ale aspoň nic nepředstírá. A v tom je také přínos této monografie: nebojí se odkrýt nejtemnější stránky globalizace.