Román Marka Krajewského Smrt v Breslau vydaný  brněnském nakladatelství MOBA je bezesporu čtením poutavým. Důvodů čtenářské přitažlivosti díla je několik. Předně jej lze zařadit do nadčasově populárního literárního žánru – detektivního románu. Tato skutečnost by sice mohla knihu poněkud diskvalifikovat z hlediska tradičních měřítek literární vědy umístěním do suterénu žánrového spektra se současným učiněním úsudku o kvalitách díla, nicméně v případě románu Krajewského by zároveň takový soud byl nepřiměřeně povrchní. Román je skutečně detektivní až hororový, imanentními prvky díla jsou však navíc také informace až téměř naučného charakteru z oblasti kulturologie, religionistiky a historie. Spisovatel operuje s kulturní a náboženskou realitou arabské a židovské části světa, zároveň ale zobrazuje zapomenutou Vratislav třicátých let minulého století. Vratislav je městem-mozaikou lidských charakterů a národnostních etnik a její zobrazení je více než věrné. Některé pasáže díla realismem doslova kypí a nejsou deformovány ani místy přebujelým erotismem, volně přecházejícím v obrazy pornografie (zde zejména četné výjevy z předních vratislavských nevěstinců), a ani občasnými výkřiky turpismu a naturalismu (zobrazení vyvalených vnitřností lidských mrtvol, zachycení některých fyziologických činností člověka). Krajewski poodhaluje čtenáři prostředí německé metropole Dolního Slezska se všemi jeho aspekty a místy je lhostejné, nakolik je konkrétní skutečnost, týkající se například životního stylu některých prominentů, pravděpodobná nebo důvěryhodná. Důležité je, že je dostatečně poutavá.

Na základě charakteristiky hlavních hrdinů románu, tedy kriminálního policejního rady Eberharda Mocka a asistenta kriminální policie Herberta Anwaldta, lze připustit úvahu o autorově rezignaci na tradiční polarizaci světa. Klasická dichotomie dobra a zla v díle téměř neexistuje. Lze učinit závěr, že vedle sebe fungují dvě ozbrojené složky (policisté a gangsteři), které se liší pouze atributem moci veřejné. Vše ostatní oba tábory sbližuje, nebo lépe, činí nerozeznatelnými. Křiklavým dokladem těchto slov je krátká „etuda z policejní vyšetřovací cely“, spočívající v barvitém zobrazení výslechu osoby, donucené formou postupného vylamování zubů kleštěmi sdělit potřebné skutečnosti.

Oba hlavní hrdinové jsou bez ohledu na své morální prohřešky sympatičtí. K tomuto přispívá i naplnění snu o zplození syna a nalezení otce, které se dokonává ve chvíli příznačné spíše říši zvířat – hédonista Mock ponechá v jistém momentu Anwaldtovi část svého oběda. Tento úkon je v kontextu charakteru kriminálního rady až téměř neuvěřitelný. Právě nakrmením hladového „potomka“ oba hlavní hrdinové pociťují dosud nepoznané, neboť Anwaldt je sirotkem vychovaným v berlínském sirotčinci a Mock je neúspěšným kandidátem na otce, který přes veškeré své snahy nikdy nedokázal zplodit potomka.

Námětem díla je tedy vyšetřování – jak jinak – vraždy mladé dívky a její guvernantky. Pachatelova pohnutka ke spáchání tohoto činu se postupem děje stává leitmotivem knihy. Právě historické a kulturní pozadí motivu zločince činí Krajewského knihu hodnou přečtení. Rozuzlení zápletky je překvapivé a nečekané, nicméně všímavý čtenář je schopen dekódovat řadu indicií ještě před „vynesením rozsudku“ autorem; jednou z takových „stop“ je například chování von der Maltena během setkání s Mockem na vratislavském hlavním nádraží.

Knihu lze také doporučit z hlediska zachycení dobové topografie města. Autor operuje (přirozeně) s původními označeními ulic v němčině a zachycuje každodenní život svým způsobem průměrných lidí. Čtenáři, jenž se alespoň zhruba orientuje v polské literatuře, se v souvislosti s identifikací reálného světa v díle připomene obraz Varšavy v Loutce Bolesława Prusa či panoráma Lodže v předním románu Země zaslíbená laureáta Nobelovy ceny Władysława Reymonta – literární dílo lze chápat také jako svérázného průvodce tehdejší Vratislaví. Krajewski se také (poměrně často) odvolává k polskému národnímu prvku německé Vratislavi a snaží se o věrné zachycení některých jevů, utvářejících napjatou politicko-společenské realitu Třetí říše.

Dobová atmosféra nezaniká ani v českém překladu mladého brněnského slavisty Michala Przybylského. Jedinou věcí, která může působit nepřirozeně, je výpůjčka ve formě tvaru toponymu Wroclaw, nacházejícího se na pomezí češtiny a polštiny (místo českého Vratislav).

Závěrem lze tedy jen zopakovat úvod a dílo bezesporu doporučit. Polská čtenářská obec díla Marka Krajewského přijímá s nadšením a lze jen doufat, že podobná situace nastane i u nás.