Naposledy dosáhla nejzazšího experimentu v artefaktuální i textové rovině Typltova kniha-objekt že ne zas až, u kterého (tj. objektu) jsem si po několika pokusech o rozečtení nebyl jist, zda je (také) určen ke čtení. Artefakt vyžadoval při listování volnými svazky papíru a grafickými listy, důmyslně zasazenými do systému chlopní, jistou míru manuálně-herního zaujetí a s trochou nadsázky připomínal leporelo.

K extravagantní povaze Typltových literárních textů výrazně přispěl také jejich původ: souboru Stisk zahrnuje původně eseje, časopisecké útvary, speciální literární přílohy a bibliofilské tisky, vesměs žánrově i literárnědruhově nezařaditelné texty; a jejich geneze: autor je podrobuje ustavičným proměnám („Michal přes noc se myslím už jen v jediné větě kryje s původním textem,“ píše autor v ediční poznámce o trojici scénářů). Kompozice výtvarné i textové složky je, jak bývá u autora obvyklé, pečlivě naplánována: náhodné není ani zalámání řádků, které se liší text od textu a zaujme vynalézavými nepravidelnostmi. Jako galerista a teoretik-esejista se Jaromír Typlt věnuje výtvarnému umění, fotografii a grafice, a nadto s výtvarníky a fotografy při přípravě svých knih rád spolupracuje – u Stisku asistoval typograf Jan Čumlivski. Úvodní text V tu ránu po poetizovaných pasážích vyústí v prózu, a to dokonce syžetovou; následuje Omamneto (Mitternacht); členěná a členitá básnická skladba uvedená pod názvem Sotva; trojice scénářů Michal přes noc; knihu uzavírá básnická skladba Zajetí.

Typlt se ve svých prózách soustřeďuje na plynoucí děje a míjející detaily, aniž je vkládá do rámce, což činí orientaci obtížnou a napíná pozornost na maximum. (Platí především o erbovní V tu ránu. U Omamneta, původně eseje, z náznaků víme, že se jedná o deníkové záznamy, mimo jiné snu, jehož atmosféru neuvedení okolností výborně dotváří. U trojice textů uvedených jako scénáře toto rámcování naopak přidává textům další významový rozměr, než že by korespondovalo s jejich obsahem.) Je důležité znovu si uvědomit, že texty byly vytrženy ze svého kontextu jak textového, tak grafického. Zaměření na detail je charakteristické, střídají se tu pasáže líčící vizuální, zvukové a hmatové vjemy (synestezie), což spolu s minimem souvislých popisů poskytuje čtenáři nezvykle široký prostor k dourčování. Důležitou se tak stává subjektivní obsahová investice čtenáře, je-li k ní ochoten. Širokého prostoru se dostává vjemům, skrze něž se projevuje plynutí času.

Hypertrofuje to, co bych nazval minimálním spisovatelstvím: tedy ne fabulace ani dramatičnost způsobená prací se syžetem, ale jednotlivé nápady bez těsných vzájemných vztahů, projevující se ve volbě lexika, větné stavbě, vetkávání postřehů a myšlenek. Často se blíží fenomenologickému ohledávání variant skutečnosti (klasické fenomenologické téma časového vědomí), naštěstí především na základě hláskových i slovních asociací, hříček, tedy kvalit poetických spíše než poznávacích. Konstrukce, které se zakládají v jazykové sugesci jakéhosi zvratného, cyklického dění, vzbuzují dojem exkluzivity („okolní krajina ... přeháněla se přes vlastní podoby měníc je a zahlazujíc“, „hnal se s tím, protože ho to hnalo“, „Sterše zaclonilo vlastní tělo“). V textové rovině zůstávají rovněž aktualizace vazeb a frazeologismů, nonsens, alogické obraty; aktualizace mívají parodický či ironický nádech a nutí k zamyšlení, které opět podněcuje v čtenáři subjektivní asociace.

Tedy nesporné jazykové i myšlenkové bohatství spojené s demonstrací stylistických schopností – přesto pro mě jako čtenáře intelektuální náročnost četby neodpovídala intenzitě prožitku. Tím nechci říct, že texty zasluhují hodnotit podle nároků, jaké kladou na čtenáře, nebo že Typltovy texty nejsou dobré, jen si stále myslím, že nějaký obecně přijatelný poměr by měl panovat. Odpočinková ani jakákoliv jiná četba podobná těm, s nimiž se obvykle setkáváme, Stisk není – napadá mě přirovnání snad k básnickým prózám Virginie Woolfové pro množství zachycených smyslových vjemů –, nicméně náročným, či lépe: školeným čtenářům, profesionálům v zacházení s textem může připravit fascinující prožitek.