Andrej Rodionov se narodil v roce 1971 na moskevském předměstí, v Mytiščích, kde se nachází proslulá továrna vyrábějící vagony metra dodávané kdysi i do bývalého Československa. Šedivá moskevská periferie protkaná železniční sítí, zabydlená alkoholiky, narkomany, prostitutkami a kriminálníky se také stala nejvlastnějším světem Rodionovovy poezie, která je osobitou analýzou tohoto světa.

Andrej Rodionov absolvoval Moskevský polygrafický institut. V devadesátých letech byl lídrem punkové skupiny Bratja-koroli (Bratři králové). Vystřídal celou řadu profesí, v současné době pracuje v moskevské divadle Stanislavského a Němirova-Dančenko jako dekoratér. Spolu s Vsevolodem Jemelinem, Germanem Lukomnikovem, Miroslavem Němirovem a dalšími založil „cech mistrů umění“ Osumašedševšije bezumcy (Zbláznivší se šílenci). Populárnost mezi ruskými návštěvníky poetických večerů si Rodionov získal především pro expresivitu svého přednesu počátkem dvoutisícího roku na utkáních ruského slamu. V roce 2005 se jeho kniha Peľmeni ustricy (Pelmeně ústřice, 2004) dostala do finálního seznamu ceny Andreje Bělého. V roce 2006 Rodionov obdržel mládežnické ocenění Triumf. Rodionov je autorem čtyř básnických sbírek: Dobro požalovať v Moskvu (Vítejte v Moskvě, 2003), Potret s natury (Portrét podle modelu, 2005), Morro Kasl (2006) a Igrušky dlja okrain (Hračky pro předměstí, 2007).