Je obecně známo, že na Islandu nepochybně vychází nebývalé množství knižních titulů v přepočtu na jednoho obyvatele. Jsou ale Islanďané i vášniví čtenáři? Těžko říct. Rozhodně ovšem vášnivě čtou své detektivkáře, kteří si ostatně nacházejí cestu i do ciziny. Detektivkám se zdejší kritika věnuje se stejnou vážností jako literatuře „vážné“ a jeden z hvězdného tria islandských detektivkářů, Árni Þórarinsson, byl za svůj nový opus Tími nornarinnar (Čas norny) dokonce nominován na knihu roku 2005 v kategorii beletrie. Nové detektivky představili roku 2005 i jeho slavní kolegové Arnaldur Inðridason a Þráinn Bertelsson.

Společenskou kritiku v sobě vlastně nese už samotná forma detektivky a islandští detektivkáři současnou společnost tepou opravdu nemilosrdně. Tak například Arnaldur Indriðason (1961), autor celosvětově úspěšné detektivky Myren (Mokřina, 2000), se ve své nejnovější knize nazvané Vetrarborgin (Zimní město) zabývá ožehavým fenoménem přistěhovalectví a vlastní zločin tu více méně ustupuje do pozadí. V autorově hledáčku je rasismus, jazyková nekompetence nových obyvatel země a jejich přežívání na okraji společnosti i drobné, zato všudypřítomné projevy rasismu vůči „těmhle lidem“.

Árni Þórarinsson (1950) zase v Čase norny obnažuje politické mechanismy v zemi, mocenskou závislost zdejších sdělovacích prostředků i vylidňování venkova a vládní projekt výstavby obřích vodních elektráren a hliníkáren, které by měly odlivu Islanďanů do měst zabránit.

A konečně veleúspěšná detektivka Valkyrjur (Valkýry) Þráinna Bertelssona (1944) začíná vraždou jisté Freyji Hilmarsdóttir, která právě píše knihu obsahující důvěrné informace o svých vysoce postavených exmanželích. Ten první, Magnús Mínus, je majitelem řetězce obchodů nazvaných Mínus a investiční společnosti Minus Group, druhý z manželů je velvyslancem a kdysi býval ministrem financí. Bertelsson zabrousil na samotné vrcholky islandské finanční a politické moci. Pro neznalé reálií dodejme, že jedním z nejmajetnějších Islanďanů naší doby je Jón Ásgeir Jóhannesson, který se svým otcem vybudoval síť levných obchodů s potravinami nazvanou Bónus a zisk nyní kapitalizuje prostřednictvím společnosti Baugur Group především nákupem dánských a britských leteckých společností a obchodních domů. Celý minulý rok se navíc nesl ve znamení soudního procesu proti jeho společnosti, již státní zástupce obvinil z finančních machinací, přičemž znalci místních poměrů označují celý spor za jednoznačně politicky zinscenovaný.

Dánský literární kritik a specialista na detektivní žánr Bo Tao Michaëlis razí termín „sociálně-demokratická detektivka“ a odkazuje přitom na zásadní vliv slavné švédské dvojice Sjöwahlová – Wählöö. Michaëlis skandinávskou detektivku charakterizuje v kostce následovně: tam, kde jde v americké drsné škole o dopadení zloducha (pokud možno včetně jeho fyzické likvidace), běží v sociálně-demokratické detektivce o odhalení motivů a o pochopení činu nebožáka, na kterém se krutě podepsala rodina, ale vposledku vždycky společnost (a proto se mu po dopadení nabídne káva, pachatel uléhá na otoman a začne se s terapií). Ve stejném duchu se nesou i islandské detektivky, ale přestože jsou barometrem islandské společnosti, velký zájem o ně projevuje i zahraničí. Autorská práva na Čas norny byly už za horentní sumu (čtyřnásobně větší než je v kraji běžné) prodány do Itálie, přičemž předtím si autorská práva již zajistili vydavatelé skandinávští a němečtí.

A detektivky Arnalda Indriðasona, ověnčeného řadou mezinárodních cen, si přes Německo našly cestu i k nám. Česky si od Indriðasona můžeme přečíst tři knihy – Dech smrti, Hlas a zmiňovanou Mokřinu (v českém překladu se kniha jmenuje Severní blata). Všechny, bohužel v bídném překladu z němčiny, vydalo nakladatelství Moba.