Mentálně postižený Ville žije v ústavu, nicméně silně prožívá svůj vlastní vnitřní svět, který se ustavičně dostává do ostrých rozporů s okolím, ať už jde o nevlídné, nepodnětné a lásku postrádající ústavní prostředí, nebo o sbor vychovatelů. Ti jsou v lepším případě lhostejní a postrádají jakoukoli empatii a v horším dávají průchod svým krutým a sadistickým sklonům. Zneužívání pravomocí je v ústavu na denním pořádku, přezíraví pečovatelé se vyžívají v ponižování chovanců a trestají je tím, že jim odpírají kávu a zákusky, uvazují je k radiátorům nebo kurtují k lůžkům.

Villeho svět možná čtenáři připadne jednoduchý, přehledný, se zřetelnými konturami, ale přitom je to svět citově a smyslově bohatý, plný krásných i zlověstně tajuplných vzpomínek na sestru, svět nacházející zdroje radosti v drobných, bezvýznamných maličkostech. Například v pírku, do něhož stačí fouknout a ono si volně, nikým neomezováno poletuje vzduchem sem a tam, než zapadne do mezery mezi zdí a radiátorem a zůstane tam uvězněno. Ville by pírku rád pomohl ven, jenže jak, když má ruce zašněrované v návlecích, aby si neohryzával do krve prsty?

Sahlberg novelu napsal ve třetí osobě, zároveň však i očima hlavní postavy, a tak jazyk novely a celkové vyznění jsou určovány především Villeho schopností vnímat vnitřní a vnější realitu. Smyslové vjemy se u něj proplétají navzájem – barvy lze slyšet, světlo cítit, vztahy mezi příčinou a následkem jsou nejasné, malé, jednotlivé úkony se tříští na střípky, osoby přesahují své tělesné obrysy vůněmi, chutěmi, stíny. Všední realita se proměňuje v surrealitu, přirozená pojítka mezi věcmi se vytrácejí.

Novela Pírko však není jen obžalobou nelidského zacházení v jednom konkrétním, byť bezejmenném, ústavu. Jakkoli se zdejší vychovatelé jeví krutě, tak vlastně představují náš svět a v mnohém se nám podobají. Na mechanismy prosazování moci a síly v mezilidských vztazích můžeme narazit všude, na pracovištích, ve školách, na úřadech nebo v rodinách. Leckterý jedinec, jehož postihl sebeubožejší osud, zaútočí na ještě většího nešťastníka, jen aby ponížením druhého zapomněl na vlastní hanbu a lživě si dokazoval svou velikost.

Český překlad vyjde na podzim 2005 v nakladatelství Havran.