Podobně jako tomu bylo v osmdesátých letech v komiksovém magazínu Critters, také u nás se v magazínu Crew setkaly černobílé příběhy Usagiho Yojimba s pozitivním ohlasem a podobně jako tenkrát v Americe se čeští nakladatelé rozhodli, že si antropomorfní králík zaslouží vlastní knihu.

Jak v předmluvě komiksu píše James Robinson, Usagi je produktem velkého úspěchu černobílých komiksů v osmdesátých letech. Na rozdíl od většiny tehdejších příběhů se zvířaty v hlavních rolích vytvořil Stan Sakai časoprostor, který nezačal nudit, o čemž svědčí to, jak dlouho si Usagi udržel čtenářskou pozornost, i to, že získal prestižní Eisnerovu cenu.

Sakai ve svých příbězích parafrázuje samurajské téma, jen hlavní protagonisty ztvárnil jako zvířata. Používá i karikaturu, která se nejvíce objevuje v emocionálně vypjatých situacích a ve scénách obsahujících násilí, v nichž sice působí poněkud nepatřičně, ale tvoří neoddělitelnou součást atmosféry komiksu. Pokud toto čtenář nebude akceptovat, ztrácí čtení Usagiho cenu.

Sakaiův narativní styl odpovídá definici klasického komiksu, jednotlivé panely následují v pravidelném pořadí a expresivnější práce s obrazovým prostorem se dočkáme jen výjimečně. To odpovídá době vzniku komiksu.
Příběhu můžeme vytknout přílišnou didaktičnost v dlouhých osvětlujících monolozích, ve kterých autor čtenářům do detailů vysvětluje, proč se ten který hrdina zachoval právě tak či onak. To ještě více znesnadňuje specifikaci cílové skupiny, jíž má být Usagi Yojimbo určen. V kontrastu s karikující kresbou a zdlouhavými pasážemi působí totiž Sakaiův časoprostor dospěle, samurajské Japonsko není nijak přikrášleno, autor se také poučeně drží historických reálií. Právě tyto rozpory působí rozpačitě. Ani přesto nelze Usagimu upřít čtivost. Autorův nápad využít roztomile vypadajícího králíčka jako čestného nájemného ronina v sobě má potenciál, z kterého Sakai umí těžit.

Příběhy obsažené v knize Daisho mají kolísající kvalitu, nejlépe vyznívá vedlejší povídka Utečenci, která je variací na oblíbené téma zapovězené lásky mladého rytíře a princezny, kterou má odvézt jejímu budoucímu manželovi. I přes časté zpracování tohoto syžetu použil Sakai formu, která pomohla zachovat příběhu svěžest, totiž retrospektivu. Vše se odehraje ve vzpomínkách hlavního hrdiny, jenž na tržišti zaslechne jméno své nenaplněné lásky, která náhodou projíždí stejným městem. Zcela podle kánonu samurajské cti si ani nepohlédnou do očí, roninovi zbývají jen jeho vzpomínky. Příběh působí jako freska na hedvábném papíru, celý příběh se v Usagiho hlavě odehraje dříve, než princeznina nosítka projedou tržištěm.

Překlad Ludovíta Platy příjemně koresponduje s celkově naivní podobou komiksu, jen čas od času vyruší nepříliš česká formulace, jako je tomu například na straně 81, kde se v bublině objevuje: „Udržuj oheň doutnající, ale opatrně, ať opravdu nezapálíš dům.“

Usagi Yojimbo je komiks, který se výrazně liší od ostatní produkce nakladatelství Crew, ale dobře vyplňuje další mezeru, kterých má naše komiksová scéna bezpočet. Proto není pochyb, že antropomorfní králík si své čtenáře najde, o to spíše v zemi, kde děti vychovávali kocour, pes, zajíc a prasátko.