Hans-Jørgen Nielsen (1941-1991) patřil v Dánsku k nejzapálenějším společenským diskutérům. V básních i v próze experimentoval s literárním modernismem, zaníceně se angažoval ve studentské revoltě roku osmašedesát, pořádal happeningy, živil se i jako sportovní komentátor, recenzoval hudbu, prostě žil a tvořil na plné obrátky. Zemřel v pouhých padesáti letech. Kromě básní a vlivných esejů, článků do novin a to nejen do řady periodik, která sám redigoval, po sobě zanechal poslední nesporně klasický román dánské literatury – Fotbalového anděla (1979). Tato zčásti autobiografická zpověď levicového intelektuála a vášnivého fotbalisty vzápětí získala status velkého generačního románu, dosud se dočkala celých pěti reedicí, a byla přeložena do mnoha jazyků. Nielsen důsledně uplatňuje fotbalový metr a slovník na život, vztahy, sex i politiku. Všechno je hra, jde jen o to umět v ní pořádně driblovat.

Fotbalový anděl
Redaktor a věčný student Frands má třicítku už za sebou. Za sebou má i výbojné mládí, studentskou revoltu roku 1968, sedmileté manželství, dvouletého syna Alexandra, urputný zápas s ženskou emancipací a se sexualitou vůbec, ale také pokus o sebevraždu. Píše se rok 1977 a Frands spadl do nulového bodu. Ale není sám. Do slepé uličky se deset let po revolučním osmašedesátém vřítila i značná část západoevropské levice. Její nejradikálnější odnož je, stejně jako Frands, schopna už jen zoufalých činů. V Německu unesou teroristé Frakce rudé armády předsedu svazu zaměstnavatelů Schleyera, vzápětí nato se v rukou RAF ocitá i letadlo, o které se nakonec strhne nervy drásající bitva na letišti v Mogadišu. Malé příběhy kopírují ve Fotbalovém andělu ty velké a jedny i druhé ústí do tragického, krvavého finále.
Frandsova osobní zpověď, do které osudově patří i vyprávění o jeho fotbalovém andělu – kamarádu na život a na smrt a zázračném útočníkovi Frankovi, je strhující zpráva o době, západoevropské levici, mocenském boji mezi mužem a ženou, o sexu, ale hlavně o fotbalu a o životě jako hře.