Nejprestižnější španělskou literární cenu, Premio Cervantes, udělovanou za celoživotní dílo získal v roce 2004 španělský prozaik Rafael Sánchez Ferlosio (1927), syn profrankistického spisovatele Rafaela Sáncheze Mazase a manžel spisovatelky Carmen Martín Gaite. Je považován za jednoho z hlavních představitelů tzv. objektivismu, mezi jeho nejznámější romány patří El Jarama (Jarama), za nějž získal cenu Premio Nadal v roce 1955, a román Industrias y andanzas de Alfanhuí (Alfanhuího příhody).

Další významné literární ocenění hispánského světa, mexická cena Juana Rulfa za celoživotní dílo, připadla v roce 2004 autorovi španělského původu. Jejím laureátem se stal prozaik, autor řady románů, Juan Goytisolo (1931), který strávil většinu života v exilu v Paříži. Do češtiny byly přeloženy jeho rané společensky kritické prózy Svátky, Spodina a Cirkus.

Životní tvorbu hodnotí také cena španělského Ministerstva kultury, Premio Nacional de Letras (Národní cena za literaturu). V uplynulém roce ji obdržel básník Félix Grande (1937), který patří ke generaci vstoupivší do literatury v 60. letech (Claudio Rodríguez, Ángel Crespo, Jaime Gil de Biedma ad.). Ve svých textech se Grande postupně dostal od sociálních témat k abstraktnější práci s jazykem, významnou roli v jeho díle hraje flamenco, jemuž se věnuje i v teoretických studiích.

Ministerstvo kultury uděluje také ceny za konkrétní díla. Cenu Premio Nacional de Novela (Národní cena za román) za nejlepší román získal v roce 2004 román Juana Manuela de Prady La vida invisible (Neviditelný život). De Prada (1970) patří k nejvýraznějším autorům nejmladší generace, za zmíněný román obdržel také Premio Primavera 2003.

Cena Premio Nacional de Poesía (Národní cena za poezii) připadla básnířce Chantal Maillardové (1951) za knihu Matar a Platón (Zabít Platóna). Maillardová se narodila v Belgii, ale od 60. let žije ve Španělsku, kde učí estetiku a filosofii na univerzitě v Málaze. Knihu Matar a Platón tvoří dlouhá báseň věnovaná reflexi jediného prchavého okamžiku.

Další tradiční cenou za poezii je Premio Adonais určená básníkům do 35 let. V loňském roce se jejím laureátem stal mladý básník José Martínez Ros (1981) se sbírkou La enfermedad (Nemoc).

Mezi nejprestižnější a nejlépe dotované nakladatelské literární ceny ve Španělsku patří cena nakladatelství Planeta; v roce 2004 ji získala spisovatelka a novinářka baskického původu Lucía Etxebarria (1966) za román Un milagro en equilibrio (Zázrak v rovnováze), příběh mladé labilní ženy poznamenané alkoholem a bouřlivým milostným životem, která píše dopisy své novorozené dceři.

Nakladatelství Ediciones Destino každoročně uděluje nejstarší španělskou literární cenu Premio Nadal – v roce 2004 se jejím laureátem stal Antonio Soler (1956) za román Camino de los ingleses (Cesta Angličanů). Vypravěč s výraznými autobiografickými rysy v něm vzpomíná na léto před dvaceti lety, které trávil se skupinou svých přátel, a evokuje období dospívání, kdy se jistoty dětství mění v nejistoty dospělosti a mladí lidé se snaží zorientovat v novém světě, do nějž vstupují.

Premio Herralde, cenu za nevydaný román, kterou uděluje nezávislé španělské nakladatelství Anagrama obdržel mexický prozaik Juan Villoro (1956) za román El testigo (Svědek). Příběh mexického intelektuála navrátivšího se z emigrace předestírá čtenáři drsný a beznadějný obraz současného Mexika, země, které se přes veškerou snahu stále nepodařilo dospět k demokracii.

Na podobném modelu je založen román, který ocenila porota nakladatelství Seix Barral cenou Premio Biblioteca Breve, La burla del tiempo (Žert času) chilského spisovatele žijícího v Paříži Mauricia Electorata (1960). V něm se hlavní hrdina vrací z Paříže do Santiaga de Chile, aby se účastnil pohřbu své matky, a cesta se stává příležitostí pro reflexi Pinochetova režimu, fenoménu emigrace i situace v zemi po pádu diktatury.