Vzhledem k tomu, že hlavní hodnota Blecherova díla spočívá v próze, stává se jeho poezie jakousi okrajovou zajímavostí. Zpestřuje a upřesňuje pohled na autorovu osobnost. Odráží se v ní jeho umělecké hledání a sebeobjevování příznačné pro literární začátky.

Miniaturní sbírka patnácti básní Corp transparent (Průsvitné tělo) z roku 1934 je autorovou knižní prvotinou. Základní téma procházející všemi těmito básněmi je až nápadně shodné se základním tématem Blecherovy poslední prózy, kterou je do češtiny prozatím nepřeložená Vizuina luminată (Osvětlené doupě). Jde o neurčitou, ba přímo zrušenou a neurčitelnou hranici mezi bdělým stavem a snem. Autor se nechává unášet svými nahodilými představami, které se nikterak nesnaží podrobovat vyšším literárním cílům. Přirozeně a nenásilně zde uskutečňuje svou představu o vzniku poezie. Člověk si nemůže myslet, že jí svou vůlí vtiskne hodnotu. Poezie vzniká samovolně a její hodnota je důsledkem básníkova talentu, nikoliv jeho záměrem.

Všechny básně ve výše zmíněné sbírce, kromě jedné, jsou psány volným veršem. Všechny jsou poznamenány surrealistickým viděním světa, odráží se v nich autorův programový záměr vytvářet literární analogii obrazů Salvadora Dalího. Sbírka je jakýmsi zárodkem, který se rozvine až následně v próze. Autor si je toho vědom už v době jejího vydání a výstižně to vyjadřuje v dopise Saşovi Panovi: „Sbírka Corp transparent je pouhý začátek. Už se v ní nepoznávám. Ale mám ji rád, poněvadž je v ní soustředěna moje duše jako v poháru.“ 1)

1) Blecher Max, Vizuina luminată, Editura Cartea Românească, Bucureşti,1971, kapitola Corespondenta cu Saşa Pană şi Ilarie Voronca, s.320