Grigorij Šalvovič Čchartišvili, esejista, překladatel a spisovatel, se narodil 20. května 1956 v Gruzii. Od roku 1958 žije v Moskvě. Pod dojmem z japonského divadla kabuki začal studovat na moskevské univerzitě japonologii. Později pracoval jako zástupce šéfredaktora časopisu Zahraniční literatura (Inostrannaja litěratura). Od roku 2000 se věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Psal kritické stati, překládal z japonské (Jukio Mišima, Kóbo Abe), americké a anglické literatury.

Čchartišvili vytvořil zajímavý literární projekt - úspěšného spisovatele Borise Akunina, který coby "ruský Umberto Eco" lehčího rázu oslovil vskutku masy čtenářů, velmi vlídná je k jeho dílu i literární kritika. Akunin pracuje s postupy dobrodružné a detektivní literatury devatenáctého století, zároveň jsou však jeho texty plné intelektuálních narážek (nejčastěji pracuje s mýty o Rusku, o ruských velikánech). Pod (dlouho utajovaným) pseudonymem B. Akunin vydal Čchartišvili množství románů povídek v sériích Dobrodružství Erasta Fandorina, Dobrodružství jeptišky Pelagiji a Dobrodružství magistra. Následovaly Pohádky pro idioty a originální pokračování čechovské hry Racek. V září roku 2000 byl Akunin na moskevském knižním veletrhu ohodnocen jako spisovatel roku, za román Korunovace získal literární cenu Anti-Booker. Jeho knihy vyšly v Itálii, Francii, Japonsku, Německu a Finsku. Akuninovy prózy upoutaly pozornost filmových a televizních tvůrců: v roce 2002 vznikl ruský televizní seriál natočený podle stejnojmenné detektivky Azazel (natáčel se v Moskvě a v Čechách). Podle Akuninovy knihy Státní rada natáčí film režisér Nikita Michalkov.