Je to špatně,
to, že odcházíš

jako když plod uzraje dřív než rozvije se květ
jako když pupenec vypučí dřív než klíček semínka
jako když jaro přijde po létu
takové hlouposti proti přírodě se,
prosím, prosím, vyvaruj!
Proč mě, jak ustrašené ptáče,
rozpláče pouhé pomyšlení
na pána jako ze škatulky,
na tebe, s tvým zaobleným písmem
To se chceš vdávat
jak divá umíněná vichřice?

Je to špatně,
to, že odcházíš

Proč tak snadno, no,
jak bych to měl říct - zkrátka a dobře
je možné, že se ti zprotiví prodati tělo,
víš vůbec, že prodáš teď své tělo?
Ze svého světa
do světa tisíců
na pospas mužům
tak nesmyslně na pospas
vždyť je to nevýslovný hnus
nic jiného to není

Obraz namalovaný Ticiánem
Odcházím do Curumaki za nákupy
opuštěn smutný
bez zájmu o cokoli, přesto se přistihnu,
že hledím na veliký, zahnívající květ
glaxínie, přesně takové,
jakou mám od tebe,
že vidím sebe upadat a hnít,
že moje oči sledují havrana na pouti vzduchem
se srdcem smutkem zdrceným zlomeným pláčem
neutěšen, opuštěný, jakoby spálený
---- to vše je jiné než být zamilovaný
Matko Boží,
to je přec jiné, jinačí
ačkoli od počátku nevím, jak to je,
je to špatně
to, že odcházíš ----
a ještě ke všemu se vdáváš
a budeš po vůli cizímu chlapovi

Takamura Kótaró, (1883-1956)