Eva Dobrovolná

Na naší slivoni sedí šest vran. V polospánku slyším, jak ke mně mluví v haiselštině.

Vyrostla jsem divoká a divoká chci zůstat. Jsou tři v noci a moje utancované tělo sedí v taxíku k smrti ponořené do role oběti. Řidič vypráví o synovi, který se po deseti letech rozešel se ženou, a o vlastní ženě, která mu zahýbá, a o bohu, k němuž má údajně docela dobrý vztah. Proto taky odpouští teploušům, že jsou teplí, protože za to vlastně nemůžou. Mám horečku, problémy s koordinací, v přehřáté krvi jedno promile a už poněkolikáté jsem si domluvila schůzku na místě, kde vládne absolutní opo