Píše se rok 2105, vše dobré už se na planetě stalo, lidstvo spěje do záhuby a změnit to, zdá se, nemůže už ani diktátorský vůdce Doživotní. Svět techniky pohořel, zničili jsme svou rodnou planetu, dávno již neprší a lidé se dělí na bohaté a umírající. Pak se narodí Eli. A začne pršet.
EP
Eliška Prokopová
Marek Vajchr slepuje příběh vlastní rodiny ze zmínek rozesetých po historických pramenech z různých období. Podává sled pravdě více či méně podobných příběhů, které prokládá estetickými úvahami a esejistickými pasážemi společně se zajímavostmi ze života člověka 17. století. Pokud se do knihy začtete, je jen a jen na vás, zda ji budete číst jako rodinnou kroniku, komentovanou historii, román, či volně provázanou sbírku esejů. Četba to není lehká, a tak čtenáři pěkných pár hodin zabere.
Nehybný majestát Větrných hor poskytuje útočiště – zvěři, živlům, cestovatelům i novodobým pohádkám Martina Vopěnky. Po horolezeckých románech a úspěšné trilogii pro mládež Spící město, Spící spravedlnost a Spící tajemství, se Martin Vopěnka vrátil ke klasickému žánru, který ctí, avšak naplňuje po svém: láskou k horám, úctě k nehybnosti a věčnému koloběhu života.
Děj plný letmých slovních hříček plyne tak rychle, že četba nejde zastavit. Petr Stančík drží realitu pevně za vlasy a tahá a tahá. Nikdy ale nepřetáhne, a tak nabízí uvěřitelně neuvěřitelný příběh odehrávající se na konci 19. a ve 20. století, až do 12. května 1945, přesně do 18:23. Nechybí vstřícní duchové, rituály žní ani podivná sekta kýchavců.
