Jason Aaron (nar. 1973) patří k nejvyhledávanějším a nejoceňovanějším současným komiksovým scenáristům v Americe. Pracuje především pro giganta Marvel – píše scénáře k nejdůležitějším sériím jako Avengers, Thor nebo Wolverine. Slávu a lukrativní smlouvu mu však zajistila jeho autorská série Skalpy, kterou s kreslířem R. M. Guérou vydávali od roku 2007 do roku 2012. Její drsný noirový příběh umístili do neobvyklého, ale nanejvýš zajímavého prostředí indiánské rezervace, do uzavřené komunity, kde neplatí federální americké zákony (nebo ne všechny) a indiáni mají vlastní policii. Dokázal přitom skvěle využít faktu, že přinejmenším některé americké rezervace už dávno nejsou skanzeny, že podnikavější náčelníci zejména v rezervacích kolem velkých měst dokázali využít výhod unikátního statusu (lze tu provozovat hazard, neplatí daně ani poplatky za vodu) a dokázali na svých pozemcích rozjet lukrativní, zejména zábavní byznys. Skalpy si získaly kultovní pozici mezi dospělejšími čtenáři komiksu a dočkaly se také kompletního českého vydání.

Jinou uzavřenou komunitu pro svou novou sérii nalezl Aaron na svém domovském jihu. Pochází z maloměsta v Alabamě a hned v úvodu se vyznává z lásky i nenávisti k tomuto malému sídlu a ke všem podobným, které se nacházejí v převážně venkovských amerických státech na jihu země. V prvním svazku série Parchanti z Jihu tedy ve fiktivním alabamském okrese Craw buduje westernově laděné prostředí městečka ovládaného místním alfa samcem a jeho smečkou. Obávaným kápem je trenér zdejšího týmu amerického fotbalu a majitel několika malých podniků. Ty nesou jméno Boss, ale muži všichni říkají Trenér. Poklidně vyhlížející atmosféru, která však jen ukrývá zločinné podhoubí beztrestné bandy, náhle naruší nově příchozí. Je jím Earl Tubb, rodák se slavným jménem, které si zčásti jako někdejší kapitán zmíněného týmu vysloužil sám, ale jež především zdědil po otci, drsném šerifovi, který si dokázal zjednat pořádek i mimo rámec zákona, s pomocí staré baseballové pálky.

Sukovitá a odřená pálka symbolizuje mnoho a ne náhodou ji autoři umístili do centrálního postavení na obálce. Je metaforou stárnoucího Earla, metaforou jihu jako takového a zároveň naznačuje, že v průběhu děje se nebude moc střílet, že se tu účty vyřizují chladnými zbraněmi a pěstmi. Oběti napadení bývají častěji zmrzačené než mrtvé, což ale hrůznost útoků čtyřčlenného komanda oblečeného do fotbalových přileb nijak nesnižuje.

Jen to lépe vyjadřuje charakter venkova, kde se častěji než vyloženě vražedné úmysly vyskytuje spíše jakási animální surovost, sebevědomí a síla vycházející z přesvědčení, že stávající pořádky jsou neměnné a všem nějak vyhovují. Onu surovost mimochodem skvěle vystihuje hrubá, kostrbatá, programově neforemná a nehezká kresba dalšího jižanského rodáka Jasona Latoura, která vyniká také pozoruhodnou dynamikou i skvělou atmosférou s temně tlumenými barvami, pro slunný jih poněkud netypickými.

Westernovou zápletku o střetu jednotlivce s bandou ovládající město uzavírá Aaron netradičním vyvrcholením, které jde proti obvyklým happyendovým očekáváním. Zároveň si hned v epilogu prvního svazku připravuje pokračování, které slibuje možná ještě výživnější a komplikovanější konflikt. Protože zatímco stárnoucí Earl Tubb při své snaze pomoci sužovanému městu používá v zásadě stejné metody a zbraně jako Trenér a jeho muži a vlastně je stále jedním z nich, v pokračování se na scénu chystá mladá žena a černoška k tomu. Autorům se nabízí možnost rozehrát všemožné genderové a rasové stereotypy a čtenáři se mají nač těšit.