Dcera manažerky Renaty Mrázové si při čtení knihy o významných světových ženách povzdechla, že v ní nejsou žádné Češky, a to byl impuls pro její mámu, aby knihu o českých inspirativních a obdivuhodných ženách vytvořila a vydala. Spolu s ilustrátorkou Denisou Proškovou jich do publikace Velké ženy z malé země vybraly třiatřicet napříč staletími a obory – od věštkyně kněžny Libuše přes automobilovou závodnici Elišku Junkovou až po hudebnici Lenny, dceru zpěvačky Lenky Filipové.

Autorky tak šikovně využily vlnu zájmu vyvolanou zejména bestsellerem Příběhy na dobrou noc pro mladé rebelky, který vyšel již ve dvou svazcích a nabídl tak portréty dvou set rebelek. Těmito knihami se také viditelně inspirovaly. Namísto nespokojených světových rebelek, koketujících s buřičstvím, naleznou však čtenářky a čtenáři v knize Velké ženy z malé země úspěšné české holčičky. Každá žena je v krátkém úvodu, odděleném graficky od hlavního textu, uvedena nejen datem a místem narození a povoláním, ale také představena jako dítě s vlastností, která ovlivnila jeho životní příběh. U jezdkyně Marie Immaculaty Brandisové, které doma neřekli jinak než Lata, můžeme číst tato slova: „Jezdkyně a zatím jediná žena na světě, která vyhrála dostihové závody Velká pardubická steeplechase. A také holčička, která vypadala jako víla, ale měla povahu velitelky.“

Mrázová a Prošková tím poukazují na leckdy zapomínaný fakt, že i tak známé osobnosti jako Božena Němcová nebo Magdalena Dobromila Rettigová bývaly také dítětem. Leckdy formativní období dětství akcentují autorky také v samotném medailonku, čítajícím jednu až tři strany textu. Takto pojatá koncepce s sebou nese určitou familiárnost. A rovnost. I z prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka se stává Tomáš. Je to cesta jistě účinná – nabízí čtenářům ztotožnění se s hrdinkami, které mají holkám a klukům posloužit jako vzory, když už jimi přestanou být vlastní rodiče.

Stigma malosti

Titul zřejmě záměrně pracuje s poněkud utkvělou představou České republiky jako malé země, proti které se např. v rozhovoru pro Respekt nedávno ohradil bývalý zpravodaj The Economist, spisovatel a technolog Jonathan Ledgard. Tvrdí, že jsme středně velkou zemí srovnatelnou s Nizozemskem a obyvatel máme jako Švédsko; to, že jsme malá země, si jen myslíme a brzdí nás to. Autorky svým počinem jasně deklarují, že na velikosti země nezáleží, výjimečné osobnosti mohou pocházet odkudkoli, určující je jejich osobní nasazení. Ostatně i feministické ladění knihy o velkých Češkách, jež by mohl titul evokovat, je jemné. Renata Mrázová v rozhovoru pro Lidovky.cz uvedla, že je důležité, aby byla žena šťastná, ať už jako emancipovaná bytost, či „doma u plotny“. U Elišky Přemyslovny tak autorky vyzdvihují mimo jiné její mateřskou roli, i když podle jejich formulace se česká královna nejeví v této pozici zrovna šťastně: „Ale i když si to ona sama asi nemyslela, byla své zemi nesmírně prospěšná. Z jejího syna se stal nejznámější a nejslavnější český král Karel IV.“

Výběr protagonistek pro knihu Velké ženy z malé země odráží profesní i sociální rozmanitost. I národnostní atribut je chápán v širším slova smyslu. Zařazeny jsou také ženy, které se tady narodily, ač skoro celý svůj život strávily v zahraničí, jako bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová. Nebo měly Čecha jednoho z rodičů či za manžela a k češství se samy hlásily, jako sedminásobná mistryně v ženském šachu Věra Menčíková, narozená v Rusku, nebo manželka Tomáše Garrigue Masaryka Charlotta Garrigue Masaryková.

Jsme jedna velká rodina

Jakmile autorky opustí zejména oblast literatury a politiky a dojdou do dvacátého století, přinášejí vedle ženských legend v čele s mecenáškou umění Medou Mládkovou, která letos slaví 100 let, či sportovní ikonou Věrou Čáslavskou, zajímavá a méně známá současná jména. Jsou jimi např. Martina Benešová, vědkyně a jaderná chemička, která objevila molekulu, jež pomáhá léčit rakovinu, nebo Dita Přikrylová, datová analytička. Jelikož o životě těchto žen ještě neexistují knihy a někdy ani články, jsou tyto medailony jakýmsi prvním ponorem do jejich soukromí; jako informační zdroj často posloužily soukromé rozhovory s Renatou Mrázovou. Osobní zaujetí pak autorky projevily zejména při psaní medailonu o Marii Schmolkové, jejíž činy se ocitly ve stínu aktivit Sira Nicholase Wintona. Nadto se autorky často snaží skupinu vybraných žen poněkud idealizovaně propojit v duchu rčení: jsme jedna velká česká rodina.

Čtivým textům dominuje poselství, že nic není zadarmo a k dosažení cílů je třeba píle a překonat řadu překážek. Závěr je vždy edukativní, obsahuje ponaučení a explicitní shrnutí toho, co si z daného životního osudu odnést. V případě Anežky České, jejíž život je spjatý s vírou, se jím snaží autorky oslovit i nevěřící. Vyzdvihují tedy světštější linii její práce – organizační schopnosti při řízení klášterů. Součástí medailonku jsou i srozumitelné výklady termínů a historického kontextu, které jsou pro pochopení života žen v různých dějinných etapách podstatné (např. znárodnění, modlitba).

Každá kapitola je uvozena stylizovanou celostránkovou barevnou ilustrací-portrétem. Ta svou zdobností upomíná na secesní styl Alfonse Muchy a jeho obraz znázorňující Sarah Bernhardt v kruhovém výjevu. Vedle ornamentů obsahuje především symboly a atributy příznačné pro danou osobnost. Často bohužel zastíní samotný portrét a některé z ilustrací balancují na hraně vkusu. Nápadné jsou i svou barevností – stylizovanost figurální kresby ještě podtrhují nepřirozené pastelové odstíny teplých tónů.

Kniha je primárně určena dětem zhruba od osmi let. Ale uplatnění bude mít jistě širší, třeba jako dárek k životním jubileím. Nejen proto, že atraktivně kombinuje jistou dávku zdravého feminismu a nacionalismu (vlající trikolora na obálce!), ale vybízí k tomu i dvojí vydání: jedna obálka je modrá, druhá, limitovaná řada je vytištěna se zlatou obálkou. Osobní nasazení autorek a důraz na příběh předčí např. učebnicový ráz rozebrané publikace České ženy (2003, Fragment). Pravda, ilustracím by slušela větší stylová střídmost a textu formulační ukázněnost, pro svůj didakticko-inspirativní přesah je však kniha chvályhodná. Zejména dívkám ukazuje celou plejádu možností, čím mohou být, ať už se perou ve škole, nebo si místo panenky k sobě tisknou sáček s mlékem jako primabalerína Daria Klimentová.