Novinářku a podnikatelku Elenu Favilli se spisovatelkou a divadelní režisérkou Francescou Cavallo nespojuje jen hojně překládaná a v zahraničí úspěšná kniha pro čtenáře od šesti let Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky. Společně založily laboratoř dětských médií Timbuktu Labs, kterýžto název funguje i jako nakladatelská značka, pod níž Malé rebelky v roce 2016 v New Yorku poprvé vyšly. Projekty Timbuktu Labs jsou těsně propojeny s moderními technologiemi a současným světem, proto není divu, že nápad na vytvoření knihy o výjimečných ženách se realizoval i díky internetu – autorky financování svého projektu zajistily pomocí crowdfundingu, tedy na základě finančních darů od jednotlivců.

Pečlivé sjednocení
Každé zde představené ženě či dívce je věnovaná celá dvoustrana – nalevo se dočtete její příběh, napravo si prohlédnete celostránkový portrét doplněný o hrdinčin ilustrační citát. V knize se nachází rovná stovka medailonků – od sportovkyň přes vědkyně a umělkyně po aktivistky či politické vůdkyně – a na jejich portrétech se podílelo šedesát ilustrátorek různých národností. Výtvarná provedení jednotlivých portrétů jsou tak stylově často velmi odlišná, ovšem díky jednotné úpravě to čtenáře neruší, ale spíše probouzí jeho zvědavost, a kniha přitom působí kompaktně. Přestože bude jistě každý dospělý čtenář některou nezařazenou hrdinku postrádat (ačkoliv možná bude upokojen druhým dílem Malých rebelek, který je už dostupný v angličtině), výběr je pestrý z hlediska geografického a snaží se o to i z hlediska časového. Vzhledem k rozvoji techniky a postupujícímu feminismu je logické, že co se týče časových období, tvoří největší procento ženy dvacátého století, nicméně Alžběta I. či Kleopatra, a obzvlášť pak faraonka Hatšepsut dávají nahlédnout i do hluboké historie. Autorky nevynechávají ani jednadvacáté století, když zařazují vynálezkyni duté baterky Ann Makosinski (nar. 1997), aktivistku Malálu Júsufzaj (nar. 1997) či jednu z kontroverznějších postav knihy, Coy Mathis (nar. 2007), která se narodila jako chlapec, ale cítila se být dívkou. Tato různorodost je posílena abecedním řazením – knihu činí přehlednou ve chvíli, kdy se potřebujete vrátit k něčemu konkrétnímu, a hrdinky si přitom dají navzájem vyniknout. Za posledním portrétem najdou malé čtenářky volnou dvojstránku, kam mohou zapsat svůj příběh a namalovat vlastní obrázek – posiluje se tak apel z úvodu knihy, kde je výše citované věnování pro všechny malé rebelky.

Když pohádka klopýtne
Titul knihy nadepisuje medailony jako „příběhy na dobrou noc“, a s večerním čtením se obvykle spojují pohádky. Není to náhoda, dalším způsobem sjednocení krátkých textů je totiž pohádková stylizace. Ta funguje nejenom při volbě jazykových prostředků (každý příběh začíná slovy „Byla jednou jedna…“, „V jedné zemi žila…“ a podobně), ale i ve struktuře textu. A zde přichází malý problém, protože obsahová stránka trochu klopýtá za dobrým nápadem a krásnou úpravou. Všechny příběhy mají jednotnou strukturu – dívku její okolí podceňuje, ale ona se díky vlastní píli, cílevědomosti, houževnatosti či podpoře někoho z rodiny stane úspěšnou a slavnou. Úspěch či sláva, jakkoliv mohou být relativní, v tomto případě fungují buď přímo (to znamená ještě za života), nebo nepřímo ve chvíli, kdy se dívka či žena navzdory svým současníkům zapíše do historie. To je samozřejmě v pořádku. Je důležité malému čtenáři ukázat, že překážky je možné překonávat. Neubráním se však malému „ale“.

Pohádky jsou nesmírně důležité, navíc mohou být velmi funkční, ale v jistých ohledech s sebou nesou riziko zjednodušování a černobílého pojetí světa. Svým důrazným apelem a pestrým záběrem má kniha potenciál oslovit i starší děti a dospělé, zejména rodiče. A právě poučeného dospělého čtenáře v dětských příbězích na některých místech zarazí nesrovnalosti, drobná zkreslení či skutečnosti vynechané v zájmu zamýšleného vyznění. Je pravděpodobné, že brutální konce politických aktivistek autorky vynechávají s ohledem na malé čtenáře. Věta, že Jindřich VIII. „opustil“ matku Alžběty I., vyvolává tázavě zdvižené obočí, pasáže o depresi Virginii Woolfové a o jejím manželovi působí spíš nešťastně. Problematické je, pokud se dává za následováníhodný příklad žena, která vyburcovala vlastní zemi k napadení jiné země kvůli obohacení nebo která si z nedostatku trpělivosti při zpoždění vynutila přestup do jiného letadla. Je to případ jen několika medailonků, ale ukazuje, že záměr někdy může vítězit nad materiálem.

Pokud si kniha vezme za úkol zpracovat téma tohoto typu a zároveň je určená pro děti od šesti let, zjednodušování je nezbytné. Stejně jako zaměření se na srozumitelnou a zapamatovatelnou scénu či detail, což se autorkám daří nadmíru dobře. Potud struktura pohádky funguje. V historii světa ale dobro a zlo není tak jednoznačné jako v pohádce a není tomu tak ani v prosazování genderové rovnosti. Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky jsou nicméně působivě zpracovaná kniha, která si zcela právoplatně říká o místo v dětských knihovničkách. Představuje důležitý počin, protože dívky rozhodně mají být povzbuzovány k pocitu, že mohou dělat cokoliv. Jen by se možná slušelo dodat, že ono cokoliv má hranice, které nutně nesouvisejí s pohlavím.