Ať už je příčinou bratrská soutěživost, nebo síla marketingu, do boje s dánským hygge a lykke vytáhlo švédské lagom. Přeloženo do češtiny dánské „mít se příjemně” a „štěstí” proti švédskému „tak akorát”.

Ačkoli významově jsou si zmíněná slova vzdálená, v kontextu analýzy každodenního štěstí jsou si dost blízko, a tak spíše než o konkurenty jde o spřízněné duše severského blahobytu. Smyslem hygge je dle Meika Wikinga umět si udělat život příjemným za pomoci svíček, teplých ponožek a voňavé kávy, k lykke už je nutno pozměnit celkový životní styl a priority – méně pospíchat, vyhýbat se přesčasům a užívat si volný čas s přáteli a rodinou. Švédský bratr lagom je hlídač té správné míry, neboť nic se nesmí přehánět. Za úspěchem spokojenosti Skandinávců stojí totiž také fakt, že umějí být umírnění, skromní a střídmí. To platí o různých rovinách života: o funkčním levném designu, jednoduché stravě nebo o procházce v lese, která prospěje duši více než předražený welness pobyt v ekohotelu.

Takto představuje lagom blogerka Niki Brantmarková. Tato Angličanka provdaná do Švédska již několik let provozuje velmi úspěšný blog o bydlení, na němž sdílí fotografie severských bytů, domů i víkendových chat. Její publikace chce ukázat, v čem tkví recept švédského životního stylu, který si tato původem Londýňanka, zvyklá na hektický život v multikulturní metropoli, rychle osvojila. Zprvu jí sice švédský svět připadal moc domácký a obyčejný, ale brzy onu opěvovanou všednost přivítala jako klíč ke zklidnění a užívání si každého dne. Její kniha rozhodně není špatná, ale bohužel ani nijak objevná. Pokud už máte za sebou nějakou publikaci o hygge, budete mít jednoduše pocit, že jste už vše četli, jenom jinými slovy nebo v jiném pořadí. Švédské lagom se totiž, přiznejme si, od dánského hygge a lykke nijak zásadně neliší. Brantmarková navíc na rozdíl od Meika Wikinga vychází jen ze své osobní zkušenosti a nemůže si vzít na pomoc statistiky a nahlédnout některé aspekty spokojenosti v širší perspektivě, jako to dělá její dánský kolega. Autorka vlastní závěry prezentuje jako obecné pravdy a zároveň pohledem do svého soukromí šetří, asi z obavy, aby se z knihy nestal deník nebo zpověď. Tím zůstává někde v půli cesty.

Pokud se raději kocháte než čtete, Lagom vás jistě potěší. Funguje vlastně jako časopis, převažují krátké kapitolky, které rychle přejedete očima, a když některou vynecháte, nic se nestane. Na to aby vás kniha ale vzala za srdce, jí ovšem něco chybí. Možná v ní je toho „všeho s mírou“ až příliš.