Pohledy do zákulisí různých lidských činností a institucí bývají pro čtenáře a diváky vždycky atraktivní. Zvláště pokud se týkají společností, které si musejí udržet velkou míru vážnosti, profesionality a diplomatické obezřetnosti. Kniha Pavla Tigrida (1917–2003) nazvaná Volá Londýn zpřítomňuje prostředí československého vysílání stanice BBC za druhé světové války.

Titul, který vychází k stému výročí Tigridova narození, má dvě části, titulní text a Výběr z textů psaných a přednesených Pavlem Tigridem v BBC, a je editorsky bohatě zabezpečen: nabízí úvodní slovo editora Prokopa Tomka, důkladný doslov k oběma kapitolám, bohatý poznámkový aparát, týkající se osobností jak československých (řada válečných exulantů v Anglii včetně Pavla Tigrida musela po roce 1948 odejít z Československa, a kdo zůstali, až na výjimky nedopadli dobře), tak zahraničních i událostí té doby, rejstříky, seznam literatury a černobílou fotografickou přílohu. Dvě z fotografií, Pavel Tigrid ve společnosti našich vojáků a redakce takzvaného monitoringu BBC, byly vybrány i na přebal.

Kniha tedy prošla dobrou redakční prací, není to jen konvolut sebraných textů. Kdo se však již setkal s Tigridovými exilovými texty (například Přikládáme sekeru ke kořenům lži: Rozhlasové projevy programového ředitele Rádia Svobodná Evropa v Mnichově 1951–1952 Pavla Tigrida, editoři Petr Blažek a Radek Schovánek, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, 2015) anebo s některou z jeho biografií (za všechny Tigrid, poprvé: Průvodce osudem inteligentního muže ve dvacátém století od Pavla Kosatíka, Mladá fronta, 2013, či Tigridův rozhovor s Petrem Kotykem Mně se nestýskalo, Labyrint, 2010), bude mít při četbě přítomné knihy určitou výhodu.

K mikrofonu!
Pavel Tigrid žil ve svém prvním britském exilu v letech 1939 až 1945. Do BBC byl přijat v červenci roku 1940 jako překladatel a hlasatel. Vedle klasické hlasatelské práce tu publikoval i své autorské texty včetně veršů, jejichž hlavním motivem byla právě probíhající válka. Povzbuzoval v nich, tak jako všichni ostatní, československé a exilové posluchače, a to v podobném ohledu, jako to dělal častý návštěvník podzemního studia BBC Jan Masaryk a příležitostně též prezident Edvard Beneš. Podobný osud potkal řadu jeho přátel, Otu Ornesta, Josefa Schwarze Červinku nebo Josefa Lederera, o nichž ve svých vzpomínkách pojednává nejčastěji.

V prvním oddíle Tigrid popisuje hlavní etapy svého londýnského pobytu a seznámení se s Čechoslováky různých profesí. Jeho spisovatelský styl je sice civilní, ale nepostrádá to, co je pro rozhlasovou reportáž důležité – napětí, dobrou míru dramatičnosti a schopnost dokonale popsat, co posluchač nevidí. Tigrid nikdy nepřehání, není patetický, všímá si obecností i detailů, reflektuje složitou válečnou situaci včetně bombardování Londýna či atentátu na Heydricha a nenechá si vzít, tak jako jeho novinářští kolegové a přátelé, humor, ironii ani naději, že nakonec všechno dobře dopadne. Názvy kapitol říkají to podstatné: První den války v londýnském exilu, Bombardování Londýna, Politici na vlnách BBC, Informátoři a špioni, Konec války v BBC.

Pavel Tigrid přináší svědectví o nelehké době, v níž Čechoslováci – v zázemí i na bojišti – ve většině případů obstáli se ctí a přispěli ke konečnému spojeneckému vítězství. Popisuje každodenní provoz britského rozhlasu i jeho vstřícnost vůči exilovým spolupracovníkům z různých zemí Evropy. Každý z nich dal do služeb BBC své schopnosti a odbornost původního povolání. Dočteme se, že redaktoři žili velmi skromně a nestěžovali si. Téměř každý se za pochodu učil rozhlasové práci a je zřejmé, že tato jedinečná zkušenost řadu lidí natrvalo proměnila a nasměrovala k jiné životní etapě. Na co by v mírových poměrech měli dost času a prostředků, museli zvládnout téměř okamžitě, a to jak v rodné řeči, tak v některém z cizích jazyků. V Tigridově vyprávění se setkáme s naprosto nesamozřejmými, přátelskými vztahy mezi redaktory a hlasateli bez ohledu na to, z které země pocházeli. Stejné ideje a totožná víra ve výhru spojenců nad hitlerovským Německem vytvořila mezi Čechoslováky a ostatními těsné pouto. Ti čtenáři, kteří mají rádi válečnou dokumentární a životopisnou literaturu, najdou v autorově textu jistě množství nových informací. Díky precizním poznámkám je text přístupný i těm, kdo se v událostech druhé světové války, a zvláště v roli československých exulantů a odbojářů detailně neorientují.

Written and read by Mr. Tigrid
Druhý díl knihy tvoří výběr textů, jež Pavel Tigrid na vlnách BBC vytvořil, upravil a sám či s někým dalším přednesl. Obsahují satirické básně, reflexe poměrů v protektorátu, úvahy nad aktivitami spojeneckých vojsk a některé příběhy, které by si i fabulačně zdatný spisovatel jen stěží vymyslel. Jeden z nich ukazuje, že i v totální válce se k sobě mohou vojáci znepřátelených stran chovat ohleduplně a velkoryse. U československých linií poblíž Dunkirku byl zadržen mladý německý voják, který před sebou tlačil dětský kočárek. V kočárku ale nebylo dítě ani zbraně, ale čerstvý, ještě vonící chléb, který dotyčný voják vezl kamarádům – a zabloudil. Českoslovenští vojáci nezahájili palbu. Vojáka zadrželi a vyslýchali. Vojáček, příslušník německého dorostu, byl zprvu fanaticky zpupný. Čechoslováci ho však překvapili svým jednáním. Snad právě proto, že zabloudil do nepřátelského území a nechtěl v daný okamžik nikomu ublížit, se ho rozhodli poslat zpátky. Voják si vyžádal pár minut na rozmyšlenou, v nichž patrně poznal bezvýchodnost své situace a uvědomil si, že Německo je jen chvíli od své definitivní porážky. Poprosil hlídku, jestli se jí může vzdát a zůstat v zajetí. Jeho přání bylo vyslyšeno.

Poslední zařazený text je úvaha Jiřího Hronka (Langsteina), kterou Tigrid předčítal s Otou Ornestem. Každá ze zpráv byla opatřena interním úvodem, v tomto případě zněl takto: „B.B.C. Czechoslovak Programme. The Voice of the Free Republic. Written by Mr. Hronek. Read by Mr. Tigrid and Ornest. The names are not to be mentioned. Thursday, 21st December, 1944, 5.45 p. m.“ Hlavním motivem relace byly pětašedesáté narozeniny maršála Stalina. Přesně tak jako u Edvarda Beneše a Jana Masaryka se autor textu pustil do chvály sovětského vůdce. Nechybí tu laudatio jeho osobnosti, ideálů, vítězství, přání československého lidu i naděje v brzký konec války za značného přispění Stalinova vojenského génia. „Jsme spolu,“ píše Hronek, „v boji za svobodu a půjdeme spolu v tvůrčí a radostné práci o nový zítřek.“ Nelze si nepoložit otázku, zda někdo z rozhlasových redaktorů a ministrů exilové vlády tušil, že zhruba za tři a půl roku bude značná část prozápadně orientovaných osobností znovu utíkat do exilu a tisíce dalších včetně vojáků z východní a západní fronty budou čelit perzekucím, kriminálům a vraždám.

Kniha dává nahlédnout do osobního života velkého počtu Čechoslováků, kteří se zapsali zlatým písmem do historie boje o svobodu. I když měl Pavel Tigrid celý profesní život teprve před sebou, jeho rané texty dokazují, jak důležitá pro něj byla demokracie, svoboda a potřeba se nasazovat za dobrou věc a poctivě a tvrdě pro ni pracovat. Tigridův návrat do Československa po roce 1989, kdy se stal poradcem prezidenta Václava Havla a následně ministrem kultury, se i na pozadí recenzované knihy jeví jako přirozené vyvrcholení jeho celoživotního zápasu o svobodu a demokracii. Titul Volá Londýn by se mohl stát povinnou četbou studentů historie. Pokud to ještě nikdo neučinil, stálo by za zvážení celý text nově namluvit a vysílat ho v některém z historických pořadů Českého rozhlasu nebo České televize. Zápas o svobodu a demokracii u nás, zdá se, zdaleka nekončí…