Sto vybraných míst hlavního města spojených „s erotickým, obecněji sexuálním životem Pražanů zejména ve 20. století“ čtenářům dle anotace slibuje představit kniha Praha erotická od osvědčené autorské dvojice Radim Kopáč a Josef Schwarz. Ve skutečnosti jde o geograficky uspořádanou směs hesel, která s životem Pražanů někdy souvisejí jen velmi volně. Je to tedy spíše antologie textů o spisovatelích a umělcích, kteří v našem hlavním městě žili nebo se v něm v 19. či 20. století alespoň mihli a v jejichž díle se vyskytuje něco, čemu je možno přiřadit adjektivum „erotický“ či sexuální. O dané lokality, tedy hlavně místa bydliště přitom většinou v textu vůbec nejde, ty slouží jen jako záminka, proč daného tvůrce do knihy zařadit. Nespornou předností svazku jsou ale četné barevné fotografie a další ilustrace.

Do publikace se dostali také popularizátoři, osvětáři a sběratelé, u nichž se objevovaly erotické motivy, a dále instituce nejrůznějším způsobem spojené s tematikou lidské sexuality. A rovněž vydavatelé zabývající se příslušným druhem literatury. Například pojednání o vydavateli Lewinsohnových Světových dějin sexuality, sídlícímu na adrese Valdštejnská 14, slouží k drobnému minirecenznímu zhodnocení tohoto díla, k připomenutí pasáží věnovaných Martinu Lutherovi a jeho radě „Dvakrát týdně se svou paní oddávej se milování“.

Své kapitoly mají i celebrity jako Olga Schoberová (nar. 1943), označovaná někdy za nejkrásnější ženu českého plátna šedesátých a sedmdesátých let, jež původně pracovala v ulici Rybná jako fakturantka, nebo jedna z údajně prvních českých striptérek Soňa Stenová, vystupující ve varieté Praga ve Vodičkově. Citovány jsou i dobové policejní zprávy o některých skandálních vystoupeních, jsou až překvapivě podrobné a explicitní. „Intimní partie jsou stuhou zakryty tak nedokonale, že mezi stehny vylézají jasně viditelné vyholené stydké pysky,“ pečlivě referoval jistý policejní úředník roku 1926 o představení německé tanečnice a herečky Anity Berberové (1899–1928).

Silněji s Prahou souvisejí i kapitoly, které se zabývají architektonickými a sochařskými prvky ve veřejném prostoru, zvláště nahými či minimálně přioděnými postavami z kamene či kovu. U těch autory ani tolik nezajímá, co měly původně symbolizovat (jako například „radosti pojištěného a strasti nepojištěného člověka“), ale spíše to, jaké skryté významy u nich nacházely další generace, nebo co k nim dokonce kreativně přidávali pozdější restaurátoři. Na jedné soše tak byl původní fíkový list restaurátorkou originálně přetvořen v penis úctyhodné délky. Případně citují vtipné básně, které o daných artefaktech vznikly: „V parku stojí socha děvčete a hocha. S neskrývanou rozkoší každou noc tu sousoší.“ V knize ovšem najdeme i sochu Sigmunda Freuda visícího nad hlavami procházejících v Husově ulici, jež měla znázorňovat postavení intelektuála na počátku nového tisíciletí, konkrétně jeho „bezvýchodný, lehce smířený stav“.

Kniha některé poznatky přebírá z publikace Teplá Praha: Průvodce po queer historii hlavního města 1380–2000 (Černé pole, 2014), která je z faktografického hlediska mnohem systematičtější a důkladnější, i když je zúžená na jedno téma. Dále Praha erotická volně navazuje na předchozí tituly obou autorů, například Zmizelá Praha: Nevěstince a nevěstky (Paseka, 2013) a Ve sladké tísni klína: Erotika v české literatuře od počátků po dnešek (Paseka, 2016). Jejich specifická interpretace dějin české erotické literatury se v knize projevuje například poznámkami o Erbenově „patriarchálním sadismu“, stejně jako způsobem selekce zařazených textů. Ten Kopáč se Schwarzem nijak podrobněji nevysvětlují, jen lapidárně deklarují, že výběr provedli „podle gusta“, což by čtenář i beztoho poznal sám.

O tom, do kterých konkrétních pražských lokalit literáti situovali dráždivé scény svých próz či veršů, se v knize mnoho nedozvíme. Ani to, jak z hlediska heterosexuálního muže třeba vypadá současný trh s prodejným sexem v centru Prahy – skoro více v tomto ohledu asi prozrazuje publikace 111 míst v Praze, která musíte vidět (Paseka, 2016). Celkově kniha představuje pelmel textů a citátů z autentických děl literárních klasiků (Apollinaire, Hašek, Hrabal, Kafka, Robbe-Grillet, Sacher-Masoch) i erotických mystifikací, například od Martina C. Putny. Její tematická rozrůzněnost až chaotičnost ale na čtenáře může působit osvěživě, a místy snad i překvapivě. Stejně jako vtip, s nímž jsou psány komentáře původců knihy, jež však zároveň prozrazují jejich velkou a všestrannou (především knižní) erudici.