Dánské království se do širšího českého povědomí zapsalo díky pohádkáři H. Ch. Andersenovi, kolébce stavebnic Lego a dánským vánočním stromkům. Leckdo bude znát i filozofa Sørena Kierkegaarda, v televizi právě vysílaný seriál Vláda či dánský sýr. Snad každý ale četl některý z novinových článků o neutuchajícím dánském štěstí, kterými nás zásobují média. Tento relativní pojem lze měřit podle více faktorů, metodika OSN vyhodnocuje HDP, zdravotnictví, korupci či bezpečnost. Kromě oficiálních analýz zaplavují knižní trhy i populárně naučné tituly o magickém hygge (například Hygge: Tajemství spokojeného života od Louisy Thomsen Britsové či The Little Book of Hygge Meika Wikinga), tedy o pohodovém životním stylu, jemuž se obyvatelé tohoto státu těší. Člověk tak snadno nabyde dojmu, že se Dánové nepotýkají s žádnými nesnázemi či je řeší mávnutím kouzelného proutku, popřípadě tím svým hygge. Stručně řečeno zbytek Evropy závidí svým severním kolegům, že mají patent na spokojenost.

Relativnost tohoto štěstí zvažovala Hana Brodská, diplomatka a manželka současného českého velvyslance v Dánsku. Její devadesátistránková studie mapuje řadu okolností ovlivňujících život Dánů. Jedná se o první publikaci svého druhu v České republice, což je samo o sobě chvályhodné. Autorka postupně polemizuje s výzkumy OSN, v souladu s nimiž knihu dělí na 11 kapitol, zaměřuje se na výkonnost ekonomiky, státní podporu, délku života, svobodu činit životní rozhodnutí, korupci, velkorysost; kromě nich zmiňuje i další jevy jako omamné látky, životní pohodu, sounáležitost či rovnostářství.

Stejně jako studie OSN nemůže se ani Brodská vyhnout zobecňování. V úvodu dobře nastiňuje sociopolitický vývoj země, který vedl k utváření soudobé společnosti, a nezapomíná ani na méně radostná prvenství Dánů (vysoký výskyt rakoviny, alkoholismu, export norkových kožešin i nárůst popularity pravicové, populistické Dánské lidové strany, DF). Publikace střízlivě předkládá základní fakta, jako je silné zdanění příjmů dosahující poloviny platu, zvláštní zdanění aut i alkoholu, dále absenci korupce, levicové zaměření většiny populace, důvěru jedince ve spoluobčany i stát. Brodská dospívá k závěru, že štěstí je veskrze nepřenosnou veličinou, jejíž dílčí aspekty by v jiných zemích pro odlišný dějinný kontext zjevně nemohly uspět a jejíž udržitelnost je i v dánském případě nejistá.

Jak to vidím já
Zkušená diplomatka na jednu stranu odkrývá různé vrstvy života Dánů a staví vedle sebe zajímavé údaje, nicméně při pečlivějším čtení vysvítá, že se jedná o snůšku osobních postřehů a názorů, které jsou předkládány jako pravdy. Dost možná mnohdy pravdivé budou, bohužel v publikaci, která má ambice populárně odborného textu, chybí konsekventní uvádění informačních zdrojů. Podobným problémem je používání nepřesných časových datací typu „na jaře tohoto roku“, „na podzim“, u nichž není zcela jasné, o který letopočet se vlastně jedná. Brodská sice místy trefně poukazuje na skutečnosti, jež jiné výzkumy opomíjejí, jindy však míří vedle. Celkově si autorka bohužel ukrojila příliš velký kus koláče.

Nedostatků či nedotažeností, způsobených částečně i nepečlivou redakcí, je v knize více. Schází terminologická důslednost, v kapitole o populárních párcích se sice dočteme, že „závitky z vepřového žaludku s bylinkami a kořením [jsou] rullepølse“, jinde jsou ale pojmy uvedeny špatně; důchod se neřekne Volkepension, ale Folkepension. V jiné části Brodská zmiňuje výrazně důležitější „tzv. protiradikalizační balíček, o jeho[ž] přijetí se zasadil ministr kultury Bertel Haarder ve snaze omezit práva radikalizovaných muslimských imámů“, ale již nedodává, jak se balíček nazývá (aby si zájemci mohli dohledat více informací) ani co konkrétně obsahuje. Podobným případem je i poznámka o architektonickém návrhu sice běžné, leč v očích autorky honosné věznice, u níž však bohužel opomene uvést jméno. Dalším příkladem z mnoha je vyjádření o průmyslu, v němž opět postrádáme názvy firem, které by mohly realitu českému čtenáři přiblížit: „Dánsko je bohatou zemí s rozvinutým tržním, přesněji sociálně ekologickým tržním hospodářstvím s vysoce modernizovaným zemědělským odvětvím a vyspělým průmyslem. Reprezentují jej mimo jiné přední světové farmaceutické firmy, námořní dopravní společnosti nebo podniky pracující s obnovitelnými zdroji energie, zejména v oblasti větrné energetiky.“

Zvolená témata jsou dobře započatá, ovšem často neúplná, nejen pro absenci zdrojů a pojmů, ale i souvislostí. Chybějí některé zásadní pilíře fungování dánské společnosti (mj. průběh studia a možnosti jeho rozvolnění, zaměření vzdělání na praxi, celonárodní zájem o kulturu či spjatost s mořem ad.). Pokud autorka zmiňuje vysokou míru dobrovolnictví, bylo by vhodné ho zasadit do širšího rámce. Dánským studentům pobírajícím štědrou podporu (na niž má nárok prakticky každý) se vykonává charitativní činnost o poznání snadněji než těm českým, kteří buď čerpají peníze rodičů, nebo si je musejí sami vydělat. Podobně polemizovat by se dalo nad dalšími tématy, více než diskutabilní jsou názory na místní otylost či styl oblékání („[Dánové] si potrpí na […] na nevýrazné až beztvaré oblečení a mnohdy i účesy“), zvlášť pokud jsou prezentovány s obecnou platností. V módním průmyslu by se našlo jistě dost kritiků, kteří naopak adorují skandinávské minimalistické návrháře a tón udávající fashion bloggery.

Ústřední slabinou pojednání je především fakt, že mnohdy není jasné, zda autorka prezentuje vlastní názor, vzniklý pozorováním každodenního života, nebo zda se opírá o objektivní fakta, případně jaká. Některá tvrzení pak znějí troufale: „Díky svým daním, vysokým cenám nemovitostí, zboží a drahým službám však většinově nemají dostatek financí na dražší dovolené, nová auta, bydlení atp. Vzniká tak poptávka/prostor pro drobné nezdaněné příjmy, které lze v lepším případě označit za ‚sousedskou výpomoc‘ nebo také za ‚efektivní‘ využití levné zahraniční pracovní síly. Nejkřiklavější je asi případ polských stavebních dělníků. O sousedské výpomoci lze s jistou nadsázkou hovořit i v případě posluhy ve šlechtických sídlech, kterých dánský venkov skrývá nemalý počet…“ Nebo: „Dánští žáci a studenti tak zpravidla excelují v sociálních a kreativních dovednostech a vládnou výbornou angličtinou. V exaktních vědách, jako je například matematika, by jim však neškodily vyšší nároky a větší, tolik zapovídaný dril…“ Takové věty působí bez uvedení zdroje jako diskreditující výkřiky, které by stejně tak dobře bylo možné konstatovat o každé druhé evropské zemi.

Hana Brodská se snaží nabídnout všestrannější pohled na pojem spokojenosti a štěstí v Dánsku, nastiňuje mnoho zajímavých skutečností, bohužel však nejde do hloubky a řadu zásadních věcí opomíjí. Nepodařilo se jí obsáhnout komplexnost tématu a vyčerpat jeho potenciál. Až příliš okatě čtenáři podsouvá svůj negativní pohled na tamní společnost, kterou připodobňuje k Moreově Utopii, čímž dává zbytečný průchod své averzi. Knihu lze označit spíše za empirickou studii nebo za netradičního průvodce psaného z pohledu české diplomatky, který cizince seznámí s dánskou kulturou i s pisatelčinými vyhraněnými názory na nahotu, sexualitu či rodinnou pospolitost. Pokud jde o hygge samotné, ukazuje se, že je zejména záležitostí vnitřního přístupu k životu.