Švédská psycholožka a spisovatelka Kristina Sandberg (nar. 1971 v Sundsvallu) na sebe v nedávné době upozornila trilogií románů, jež se odehrávají ve třicátých až sedmdesátých letech dvacátého století (období budování tzv. všelidového domova, švédského státu sociálních jistot) a jejichž hlavní hrdinkou je žena v domácnosti žijící ve švédském maloměstě. Romány Att föda ett barn (Porodit dítě), Sörja för de sina (Pečovat o rodinu) a Liv till varje pris (Život za každou cenu) získaly řadu příznivých recenzí, několik ocenění, a ten poslední v roce 2014 dokonce ve Švédsku nejvýznamnější Augustovu cenu. Kromě kritiků přitom knihy oslovují i početné publikum, a to obojího pohlaví.

Co přiměje čtenáře prokousat se více než patnácti sty stránkami líčení zdánlivě úplně obyčejného, navenek šťastného a nepříliš dramatického života jedné ženy, které z velké části sestává z obsáhlých úvah o tom, co uvařit k večeři?

Píše se rok 1938. Mladá servírka Maj čeká dítě. Otec, podstatně starší podnikatel Tomas, pocházející z „lepších poměrů“, přijímá zodpovědnost a je ochotný si Maj vzít, ačkoli se vlastně sotva znají. Cokoli jiného by pro Maj v dané společenské situaci znamenalo katastrofu, ale dá se její manželství považovat za výhru? V každém případě se zdá, že role jsou jednou provždy rozděleny a Maj hodlá udělat všechno pro to, aby se stala reprezentativní manželkou, bezchybnou matkou, zkrátka ženou, která dělá všechno správně. A dělat všechno správně znamená v jejím postavení především usilovně pečovat o domácnost, vychovat děti, zahlazovat manželovy výstřelky i vlastní zdravotní problémy a zůstat přitom přiměřeně usměvavá, společenská a přitažlivá.

Kristina Sandberg popisuje Majiny úkoly a jejich proměny během zhruba třiceti let jejího manželství opravdu důkladně. Přitom se dozvídáme leccos o dobových představách o hygieně, úklidu, stravování, ženském půvabu, mateřství a dalších tématech. Podle jednoho rozhovoru věnovala autorka studiu této problematiky značné úsilí – a na výsledku je to vidět. Dnešním čtenářkám a čtenářům nezbývá než si oddechnout, že velká část tehdy samozřejmých povinností už dnes tolik samozřejmá není.

Každodenní drobné zápasy o štěstí a nekonečná, neviditelná práce ženy v domácnosti však pochopitelně nejsou jediným tématem románů. Trilogie je výstižně označována jako „existencialismus od dřezu“ a její výjimečnost spočívá v tom, jak přesvědčivě zachycuje nejrůznější tlaky, jimž je Maj vystavena, a problémy, které se často skrývají za zdánlivě dokonalou fasádou.

Maj celý život bojuje s pocitem viny a nedostatečnosti: otěhotnět před svatbou je zkrátka hanba, i když se ji podaří jakž takž zakamuflovat manželstvím. Cesta vzhůru po společenském žebříčku znamená neustálé obavy, zda splní očekávání ostatních, zda se na ni okolí nebude dívat skrz prsty. Někdy se zdá, že i když Maj miluje své děti a dělá si o ně starosti, ještě důležitější pro ni je, jak rodina vypadá v očích okolí. A z obav, že nebude dost dobrá, plyne i její téměř fanatická oddanost domácím pracím či odsudky, se kterými občas pohlíží na méně dokonalé hospodyně. Což neznamená, že by často necítila zahořklost a vyčerpání nebo i opatrný obdiv ke svobodomyslnějším přítelkyním. Její život je plný drobných úspěchů i malých či větších zklamání, úleva a radost trvají pokaždé jen krátce – vždy se objeví další úkoly, další nároky, a uznání se dostaví jen výjimečně.

V šedesátých letech se ideál ženy v domácnosti začíná zpochybňovat v rámci celé společnosti, takže Majino celoživotní úsilí jako by náhle bylo bezcenné. V téže době se Maj rozhodne najít si práci – není to pro ni nijak snadné, a přesto se zdá, že její snahu ani tentokrát nikdo příliš neocení.

Co se týče stylu, romány se nedrží přísně realistického vyprávění. Většinou se jedná spíš o proud Majina vědomí, v němž se ozývají různé hlasy; autorka s ním pracuje opravdu šikovně a dokáže čtenáře vtáhnout do Majina světa. Někdy se na mnoha stránkách rozepisuje o jediném dni, jindy přeskočí klidně několik měsíců. Vyprávění oživuje řečnickými otázkami či občasným zvoláním, ale nijak pateticky. Občas se zmiňuje o dění ve světě a dává ho do kontrastu s Majiným vesmírem, ptá se: co o tom víš, Maj? Přemýšlíš o tom, když myješ další okno? Tu a tam se pozornost odklání k dalším postavám, zejména k Majinu manželovi, a získáváme možnost nahlédnout i do jejich hlavy. Zároveň autorka zachycuje, co v kterém období hýbalo světem a jakými změnami procházela švédská společnost.

Kristinu Sandström údajně k napsání díla inspiroval rozhovor s vlastní babičkou. Uvědomila si, že ženy v domácnosti v literatuře dosud příliš prostoru nedostaly, a rozhodla se to napravit. Výsledkem je poutavý, podnětný, zajímavě napsaný psychologický portrét, o jehož aktuálnosti není pochyb: tlak na to, jací musíme být, abychom obstáli v očích ostatních, existuje bez ohledu na to, v jaké době žijeme.

Rozsáhlé dílo by na případného překladatele kladlo dost velké nároky. Jeho význam nicméně přesahuje hranice Švédska, tématem i neotřelým stylem, kterým autorka dokázala zdánlivě prostý děj povýšit na poutavé čtení.