Knižní edice Tajemné stezky, kterou již bezmála deset let vydává pražské nakladatelství Regia, má za cíl představovat přírodní i kulturní zajímavosti nejrůznějších koutů naší vlasti. Zatímco oblast Čech je zpracována poměrně důkladně, o východní části republiky to zatím konstatovat nelze. Když proto na podzim letošního roku vyšel v rámci této edice netradiční turistický průvodce po nejvyšších moravských horách, zaujal tento literární počin nejen nás, lokální patrioty. Publikace zábřežského rodáka Miroslava Kobzy s názvem Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku představuje skutečně profesionálně odvedenou práci určenou jak příchozím turistům, tak také jesenickým usedlíkům, kteří si mnohdy ani neuvědomují, jak zajímavý kraj vlastně obývají.

Svoji pouť po krásách Hrubého Jeseníku začíná Miroslav Kobza (mimo jiné vášnivý horský turista) kde jinde než na nejvyšším bodě tohoto pohoří, na Pradědu. Odtud se, z bezmála tisíc pětisetmetrové výšky nad mořem, následně vydává na návštěvu četných turistických chat (Švýcárna, Barborka či Ovčárna), aby v jejich příjemném prostředí okusil místní kuchyni a povyprávěl o často pohnuté historii těchto horských boud, jejichž kamenné zdi uchránily nejednoho poutníka před umrznutím. Poté se přesouvá západním směrem, do kraje napájeného řekami Desnou a Mertou, který před více než sto lety vzkvétal díky podnikatelskému kumštu rodiny Kleinů. Přes nejvyšší jesenické vrcholy (Keprník, Vozka, Malý Děd, Šerák) a sedla (Skřítek, Červenohorské) se postupně vydává východním směrem, kde putuje po zajímavostech ležících podél břehů tří Opav – Bílé, tekoucí přes známé lázně Karlova Studánka, Střední, jež svůj přídomek Zlatá získala po vzácném kovu, a na závěr zavítá do nejméně navštěvované – a tedy i nejdivočejší a nejvíce tajemné – lokality Hrubého Jeseníku, do Medvědské hornatiny rozprostírající se severně od Vrbna pod Pradědem. Toto území odvodňuje Černá Opava, která své temné zabarvení získává od rašelinišť nacházejících se při malebné horské osadě Rejvíz, jež skýtá nejednu přírodní i kulturní zajímavost. Na své cestě Kobza neopomene navštívit ani četné zříceniny kdysi významných hradů (Koberštejn, Fürstenwalde, Rabenštejn), skály (Obří skály, Rolandův kámen) či studánky s léčivou vodou (Vřesová, Jelení).

Je bezpochyby velkým štěstím, že volba napsat tento titul padla právě na Miroslava Kobzu, jehož pravidelná rozhlasová putování po známých i často zapomenutých lokalitách severní Moravy tvoří nedílnou součást vysílání Českého rozhlasu Olomouc, kde Kobza pracuje jako redaktor. Doslova z každé stránky lze poznat, že autor není ve svém zájmu o Jeseníky žádným nováčkem. Vedle vysoce odborné úrovně, projevující se Kobzovou důkladnou znalostí místopisných reálií či historických materiálů, lze celkem snadno vypozorovat, že pro autora jsou tyto hory také velmi osobní, srdeční záležitostí. Miroslav Kobza není suchopárným faktografem, jenž by své znalosti čerpal výlučně ze zaprášených archivů, ale očividně má všechny lokality, které tematizuje, skrz naskrz prochozené a hlavně zažité. Do textu kromě toho velice citlivě vkládá i své osobní poznatky, příhody a názory, čímž, často poněkud jalový, žánr turistického průvodce jednoznačně převyšuje a dodává tak dílu specifický říz. Díky tomuto Kobzovu poutavému podání má tak čtenář chuť nasadit horskou obuv a se salámem a slivovicí na prsou vyrazit všechny ty úchvatné kouty Jeseníků co nejdříve na vlastní kůži objevovat…

Navzdory svému pozitivnímu vztahu k Jeseníkům však Kobza ani jedenkrát nepřekročí rámec profesionality, knize se nedá nic vytknout ani po stránce faktografické. Autor se orientuje nejen v náročném horském terénu, ale také kupř. v místní historii – nemá sice prostor věnovat se jí detailněji, svými postřehy z dějin však může dát případným zájemcům dobrý tip na podrobnější výzkum. V Kobzových příbězích ožívají staré časy, ve kterých původní němečtí obyvatelé neúnavně lámali tvrdá jesenická skaliska, aby z nich následně stavěli horská přístřeší (pro potřeby vlastní i druhých), rozhledny a první cesty, obdělávali málo úrodná pole, to vše proto, aby tuto drsnou a zachmuřenou končinu alespoň trochu zvelebili a učinili z ní příjemné místo k životu. Bez jakéhokoliv patosu Kobza dovedně oživuje práci a vztah německých rolníků, dřevařů, horníků a podnikatelů k jejich rodnému kraji, lidí, bez kterých by Jeseníky nebyly tím, čím jsou. Vedle toho Kobza do textu implikuje zajímavé poznatky z geologie, botaniky, zoologie či dokonce z lokální mytologie, kterou čerpá především z místních pověstí a legend sesbíraných sudetským spisovatelem Josefem Lowagem. Projevuje se tak jako ten výjimečný typ poutníka, jenž pozorně vnímá krajinu se vším, co k ní patří.

Tak kupř. hned na prvním zastavení, na Pradědu, Kobza čtenáře nejdříve obeznámí se stručným nástinem horotvorných procesů, jež z tohoto místa učinily nejvyšší bod Moravy a Slezska, aby se dále přes historický vývoj názvu hory a její status u původního obyvatelstva dostal až k výstavbě první kamenné rozhledny Moravskoslezským sudetským horským spolkem, historii Pradědu za II. světové války a zhroucení věže v roce 1959. Své historické povídání zakončuje výstavbou vysílací věže, jež na vrcholu stojí dodnes, a jejím současným stavem. Vedle těchto reálií uvádí Kobza také příklady nejvzácnějších biotopů, jež na stráních Pradědu rostou, či nejznámější pověst s ním spojenou, o pasáčkovi, kterému se pro jeho nenasytnost po bohatství dostalo trestu od mocného ducha hor, Praděda. Tento vhodně zvolený a originální postup, tedy zachycení co nejkomplexnějšího obrazu tematizovaných lokalit, se Kobza snaží uplatnit na každé zastávce své pouti, což se mu i daří.

I přes vysoce informativní charakter je titul Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku napsán svižným a čtivým stylem, v němž se nesetkáme s jedinou nudnou pasáží. Jak také vyplývá z výše uvedeného, jedná se o knihu určenou v podstatě všem čtenářům – ti technicky zaměření jistě ocení Kobzovo pozvání na návštěvu přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně nebo starých technických památek (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem), naopak věřící a duchovně založené návštěvníky pak bude jistě zajímat historie jesenických kapliček a kostelů (např. nedávno obnovený kostel na Annabergu nad Andělskou Horou, kaple sv. Hedviky ve Vidlích apod.). Na své si zde přijdou jak milovníci vzácných jesenických rostlinek a bohaté fauny, regionální historici, nároční turisté či běžkaři, tak také oni příležitostní výletníci, kteří namísto toho, aby v potu tváře zdolávali jesenické kopce, raději obdivují panoramata skrze okno některé z horských chat, nejlépe s plným talířem a ještě plnějším půllitrem. Labužník Kobza jim rád poradí, kde se dá po namáhavé cestě nejlépe zasytit.

Primární cíl publikace Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku, tedy poukázat na krásy a zvláštnosti Pradědových hor, splňuje Kobza do posledního detailu. Titul lze právem označit za jeden z nejpovedenějších turistických příruček po Jeseníkách, obsahující celou řadu faktů a zajímavostí, nad nimiž musí smeknout klobouk i zkušený horal. Kdo se tedy chce dozvědět, odkud dostala Švýcárna, jedna z nejstarších horských chat v Jeseníkách, své netradiční jméno nebo z jakého důvodu si lidé v 17. století začali spojovat s čarodějnickými rejdy právě Petrovy kameny, pro něj tato povedená publikace představuje skvělou možnost, jak toho docílit. Vedle toho se čtenáři dostane příjemného zážitku z četby, odpočinku a snad i tipu na výlet. Jeseníky, kraj „hlubokých lesů, prosluněných luk, starých šachet, tajemných hradů, loveckých chodníků, bizarních skalisek, průzračných studánek, (…) památných kostelíků a kapliček, uzdravující vody, vysokých vodopádů, tajemných legend, skřítků, loupežníků a vil a také lidí“, kteří jsou „možná trošku nerudní, ale mají srdce na správném místě“, za návštěvu bezesporu stojí.