Keltské pohádky, vydané v překladu Radky Kolebáčové nakladatelstvím Brio, představují po Afrických pohádkách a Čínských pohádkách další reprezentativní svazek zpřístupňující světový pohádkový fond dětským čtenářům.

Keltské pohádkové látky se v českých edicích určených dětem a mládeži neobjevují poprvé. Například některé z legend keltského původu adaptoval Vladimír Hulpach, výbor z keltských pohádek připravil Jan Vladislav, keltské pověsti a pohádky byly vydány dokonce v bilingvní edici, pořízené na základě výboru z konce 19. století. V českém překladu byly představeny bretaňské pohádky Jeana Marie Luzela a reprezentativní soubor bretaňských legend, pověstí a pověrečných příběhů Potopené zrcadlo, které lze řadit mezi neintencionální četbu mládeže. Řada bretaňských pověstí, legend a pohádek je součástí prázdninového příběhu Jaromíra Františka Palmeho Tadeáš v Bretani. Pavel Šrut v knize Kočičí král shromáždil příběhy na motivy anglických, irských, skotských a velšských pohádek. Irské pohádky byly dětem zpřístupněny ve výběru Bairbre McCarthyové – Příběhy skřítků leprikónů.

Soubor Keltské pohádky z nakladatelství Brio je však poněkud jiný: nezaměřuje se příliš na tradiční legendární látky a respektuje motivickou pestrost pohádek, která odráží značné teritoriální i dobové rozpětí jejich dějů. Největší zastoupení mají pohádky irské (deset příběhů z celkem osmnácti textů), dále bretaňské, skotské a jedním vyprávěním jsou zastoupeny i Galicie a Wales.

Vstupní příběh, věnovaný rybáři Seanu Vypravěči, vyzvedává lidové vypravěčství jako výrazný stmelující a identifikační prvek, ale i jako svébytný druh umění. Sean Vypravěč lapá své posluchače do sítí vyprávění z časů dávno minulých a touha naslouchat starým příběhům zdůrazňuje význam kolektivní zkušenosti a paměti. Ostatně i následující irská pohádka Koně krále Conala se odvíjí od prastarého syžetu, kdy vypravěčský um může zachránit odsouzence před trestem smrti, a toto téma se větví do dalších příběhů, jež  demonstrují sílu vypravěčství. Závěrečná pohádka Vypravěč, jemuž došly nápady pak povyšuje vypravěčské umění založené na lidské fantazii nad všechna kouzla a přičítá mu výchovný i katarzní účinek.

Až na výjimky (například vyprávění o bretaňské princezně Dahut, jejíž zaslepená touha po přepychu, domýšlivost a prostopášnost vedly ke zkáze bájného města Is) se pohádky odehrávají v nekonkretizovaném časoprostorovém rámci. Lidé tu žijí v úzkém sepětí s přírodou, která jim skýtá obživu, ale i s nadpřirozenými bytostmi, s nimiž se dělí o životní prostor, ať už to jsou zlomyslní trpaslíci, skřítci korigani, vlídní elfové, vodní divy, mocní čarodějové, dobrosrdeční i krutí obři či mořští draci. Hybatelem pohádkových dějů je často vychýlení z rovnovážných stavů mezi nimi: neúroda způsobená nepřízní kouzelných sil nebo rozmary přírody pak vyhánějí lidi z domovů, plodí závist mezi zbídačelými a nutí přestupovat nepsané zákony harmonického soužití. Urození i prostí hrdinové čelí silám zla důvtipem, statečností, ale především schopností soucítit s každým živým tvorem. Rozum a síla se musejí snoubit s láskou, jinak nic nezmohou.

Keltské pohádky doplnila ilustracemi Renáta Fučíková. Ilustrátorka v doslovu zdůrazňuje význam dávné keltské kultury coby pojítka obyvatel současné Evropy s minulostí . Ilustrace R. Fučíkové se ve shodě s touto představou společných keltských kořenů soustřeďují na protagonisty příběhů. Zachycují nejen nadpřirozené bytosti, ale především lidské postavy a tváře v okamžicích emočního vypětí i ve chvílích všedního života. V obrázcích krajiny a jejích někdejších obyvatel rezonují důvěrně známé tóny s pohádkovým ozvláštněním. Dvoustránkové a celostránkové ilustrace ztvárňující výjevy z pohádkového dění jsou doplněny ornamenty a drobnými detaily, které představují dobové zbraně, nářadí, šperky. Ilustrace tak evokují dobovou atmosféru a zároveň kladou důraz na emoční prožitek.

Jedinou slabinou čtivé a výtvarně skvěle vypravené publikace tak zůstává absence ediční poznámky, v níž by se zájemce mohl seznámit s použitými prameny k textové části. Údaj „z francouzských literárních zdrojů“, uvedený v tiráži, je v tomto směru naprosto nedostačující.