Milorad Pavić (*1929) pochází z rodiny, z níž od 18. století vzešli i spisovatelé. První knihu vydal v roce 1952. Napsal deset románů: Chazarský slovník, Krajina malovaná čajem, Vnitřní strana větru, Poslední láska v Cařihradě, Kazeta na psací potřeby, Hvězdný plášť, Sedm smrtelných hříchů, Unikát, Druhé tělo a nyní Papírové divadlo. Napsal i román pro děvčátka a chlapce Barevný chléb a Neviditelné zrcadlo.

Na kontě má také šest povídkových knih a interaktivní hry, které se hrály v New Yorku, ve Francii, v Německu a Rusku. Moskevské umělecké akademické divadlo A. P. Čechova uvedlo jeho interaktivní hru Navždy a o den víc a jeho hru Postel pro tři má už šest let na repertoáru největší petrohradské divadlo.

Pavićova díla byla přeložena do 37 jazyků. Od roku 1982 je členem Srbské akademie věd a umění. Přeložil díla francouzských básníků Plejády, A. S. Puškina a G. G. Byrona. Jako profesor Univerzity v Novém Sadu (kde zastával funkci děkana Filozofické fakulty) a během působení na Bělehradské univerzitě napsal Milorad Pavić dějiny novější srbské literatury (baroko, klasicismus, preromantismus). Soubor jeho statí o současné literatuře byl vydán v Srbsku a Rusku pod názvem Román jako stát. V něm stejně jako dřív podpořil „ženskou literaturu“.

Milorad Pavić vždy usiloval o to, aby se změnil způsob čtení literárního díla, od něhož, jak říká, se bude odvíjet i způsob psaní. Tak vznikly jeho knihy psané formou slovníku, křížovky, klepsydry, příručky pro hádání z tarotových karet, astrologického průvodce pro nezasvěcené, či v podobě knihy se stovkou konců anebo teď románu-antologie, který čtenář právě drží v rukou.