Superhrdinové proti Putinovi
Do sborníku s ušlechtilým účelem se zapojilo i několik slavných tvůrců, výsledek však není moc přesvědčivý. Možná i proto, že je určený hlavně americkému publiku.
Do sborníku s ušlechtilým účelem se zapojilo i několik slavných tvůrců, výsledek však není moc přesvědčivý. Možná i proto, že je určený hlavně americkému publiku.
Ospalé jižanské městečko Old Ox je na konci americké občanské války nuceno vystoupit ze zajetých kolejí. Po osvobození otroků jeho obyvatelé volky nevolky vyčkávají, až někdo rozhodne, jak teď mají žít. Románu Svěžest vody však dominuje ničím nepřikrášlená perspektiva umlčovaných bývalých otroků, kteří v něm nalézají svůj hlas.
Když v anotaci stojí, že hlavní hrdina najde vchod do minulosti, většina čtenářů očekává dobrodružství prožité v nějaké dějinné etapě. Stanislav Beran ale momenty z historie a především náš vztah k nim využívá v současném příběhu o mezilidském soužití, zdánlivé i opravdové samotě a síle lidských snů.
Můj předsudek vůči levicovým intelektuálům, kteří se zapojují do mediálních sporů, spočívá v tom, že jejich tzv. radikální pozice bývají předem těmito spory naformátované. A je to celé ještě smutnější, pokud se jedná o autory-umělce.
Kniha haiku Romana Darmošlapa Szpuka v sobě snoubí básnické a výtvarné umění tematizující pohyb i nehybnost. Také díky vydařené grafické úpravě knihy se jedná o jedinečný čtenářský zážitek z dobrého slova i působivého obrazu.
Renomovaná britská spisovatelka ve své třetí kriminálce opět překvapila. Nejenže hlavní hrdina série tentokrát do příběhu téměř nezasahuje, ale čtenáře ještě vychytrale mate neúplnou charakteristikou svých postav.
Provokativní román o rasismu a různých podobách strachu je příběhem německo-angolské hrdinky v netradičním kabátě: formou (sebe)rozhovorů dává vypravěčka nahlédnout do svého nitra a otevírá aktuální společensko-politické problémy.
V Lausanne skončila dvoutýdenní oslava komiksu. Festival BDFIL se zde konal už po osmnácté a letos se zaměřil na švýcarskou a belgickou tvorbu, práci komiksových koloristek nebo také na humor.
Ačkoliv arménskou historii do značné míry formovalo soupeření římského, perského, byzantského, osmanského a ruského vlivu, neztratila svébytnost a představuje pozoruhodný příklad uchování vlastní identity napříč staletími.
Komiksová adaptace slavného postapokalyptického románu Cormaca McCarthyho je příslušně depresivní a syrová. Vše podstatné zůstalo zachováno, jen výrazová úspornost literárního vyprávění se vytratila.
Letošní lyonský festival literatury science fiction Les Intergalactiques, v celkovém pořadí dvanáctý, se zaměřil na téma sportu a her. Optikou žánru science fiction se hosté festivalu ohlédli k období úpadku antického Říma, v němž vladaři uplatňovali strategii chléb a hry, a diskutovali o projevech této dystopické reality v současné literární, filmové i herní produkci.
Honoráře slovenských literárních překladatelek a překladatelů patří v porovnání s kupní sílou v zemi k nejhorším v Evropě, festival uměleckého překladu TRANZ v příjemně pohodové atmosféře, který se nevyhýbá ani palčivým tématům, jim ale nejen my můžeme jen závidět.
Jižní Korea 21. století – společnost založená na souboji o úspěch a poznamenaná odcizením mezi nejbližšími členy rodiny. To je pozadí románu, který prostupuje do mrazivé hloubky vztahů hlavních postav a zároveň nám vnucuje otázku, zda se něco podobného nemůže stát kdekoliv a komukoliv z nás.
Po cyklistickém titulu pro dospělé zaměřil Ondřej Buddeus svou pozornost na děti. Za pomoci technicky detailních i hravých ilustrací Jindřicha Janíčka malým čtenářům ukazuje, že bicykl je vhodný prostředek k poznávání světa, trénování těla i budování zdravějších komunit.
O profesním životě Aleny Bláhové, která zemřela letos 5. května, autorky úctyhodné řady překladů z němčiny a francouzštiny, nositelky několika významných ocenění, doufám napíše (nebo touto dobou už napsal) někdo k tomu povolanější nežli já.
Západočeská autorka svým novým románem naplňuje očekávání své cílové čtenářské skupiny. Její zachycení atmosféry třetí republiky však může oslovit i nové čtenáře.
Evropa 14. století – doba plná válek a nemocí, v níž se o moc přetahuje církev a panovníci. Ideální pozadí pro dobrodružství chrabrých rytířů bojujících za spravedlnost, čest i srdce spanilých dam. Premisa Země bezpráví slibuje strhující čtení plné intrik, výsledek ale ukazuje, že dobrý historický román potřebuje víc než jen vhodně zvolené kulisy.
V pořadí druhý román rakouské spisovatelky přináší syrový pohled do nitra mladé ženy, která dlouhé roky zápolí s poruchou příjmu potravy. I přes tento úmorný boj se jí nakonec podaří najít cestu ven a vymaní se ze začarovaného kruhu bulimie.
Na rozdíl od výpravy Philease Fogga není na netradiční cestě kolem světa britského milovníka přírody rozhodně kam spěchat. Prostřednictvím osmdesáti medailonků doplněných brilantními ilustracemi čtenáře seznamuje s nejpozoruhodnějšími ptáky ze všech kontinentů, od všudypřítomných opeřenců po kriticky ohrožené.
Soubor krátkých komiksových povídek z postapokalyptického světa spoléhá hlavně na propracovanou realistickou kresbu obou autorů. Škoda jen, že si nepřizvali také scenáristu.
Je to válečný román, bildungsroman, venkovská próza? Nebo snad román o zrodu spisovatele? Vlámský literární velikán Hugo Claus nabízí čtenářům na bezmála tisícovce stran dostatek materiálu k tomu, aby našli odpověď na tyto otázky. Čtyřicet let po vydání je čeština třiadvacátý jazyk, do kterého byl tento román přeložen.
Rozhodnutí, které již po staletí vzbuzuje nepochopení, opovržení, zármutek, bolest, ale i obdiv, senzaci, či dokonce inspiraci. Přetavit tyto emoce v informace se pokouší kniha, která nemá obdoby u nás ani v zahraničí.
Již posedmé se v Ostravě předávaly Moravskoslezské kulturní Ceny Jantar. V kategorii věnované literatuře uspěla Elli Tiliu Motýlová s básnickou sbírkou Troska Frýdku kostra Místku.
Emotivní pohádka o poraněném drakovi a statečné dívce, která překoná svůj strach a zachrání nejen svou rodinu, ale i příchod jara.
Od dob středoškolských studií mám tak nějak uložené v povědomí, že každý skutečný umělec musí být ve střetu se společností – s vládou, s církví, s konzervativními maloměšťáky. Ty pak nemilosrdně tepe. Nastavuje zrcadlo. Bez jisté vyloučenosti jako by ani nebylo opravdového génia.
Emocionální průvodce po městě, které pro jeho autory přestalo existovat.
Kriminálních příběhů bez policistů a tradičního schématu vyšetřování není v české literatuře mnoho. Ten od Jany Jašové zaujme precizní výstavbou i chytrým využitím covidových omezení během lockdownu.
Andrea Woylandová, zvaná Nalezánek, již není ve svém těle spokojená, a tak se rozhodne podstoupit chirurgickou změnu pohlaví. Transgender román z roku 1928 překvapí vizionářstvím a fascinujícím dějem.
Dva upírské romány ze dvou největších českých nakladatelských domů nepřekládali profesionální překladatelé, ale známí čeští bookstagrameři. Jak jejich překlady dopadly a proč je třeba věnovat náležitou redakční péči i takzvané spotřební literatuře?
Dvacet let po prvním polském vydání se do rukou českých čtenářů dostává reportážní sbírka polské autorky Otylie Toboły, nominovaná na moravskoslezskou kulturní Cenu Jantar. Češi se tak mohou ponořit do dějin oblasti rozříznuté hranicí a do příběhů Poláků žijících na obou jejích stranách.
Má jít především o horor, ale svým způsobem je to spíše dosti drsný superhrdinský komiks. První kniha série tvoří ucelený příběh ze světa, který už se dočkal dalších pokračování; a také Ceny Willa Eisnera.
V roce 2023 vydalo německé nakladatelství Suhrkamp soubor dvou próz ruské feministické aktivistky, básnířky a kurátorky Darji Serenko. Kniha ukazuje, za co se v současném Rusku zavírá.
Známá německá spisovatelka Juli Zeh bere čtenáře na cestu životem, jehož důležitou součástí jsou od dětství koně. Od vlastního příběhu se dostane k úvahám nad koňmi samotnými i k celospolečenským otázkám.
Kniha přivádí dětského čtenáře do kouzelného světa plného nejroztodivnějších živočichů. Tím největším divem je ale nakonec lidské srdce – dokáže totiž natropit pořádnou neplechu a obrátit život naruby.
Všechny vlaky na trati Zábřeh–Pardubice se zastavily kvůli srážce „s osobou“ a my získali hodinu dvě k dobru nebo ke zlu. Nepospíchali jsme, ale úzkost z vědomí, že kdesi vpředu děsivým způsobem zemřel člověk, smíšená s úzkostí z nehybnosti stojícího vlaku se na rozdíl od vlaku mohla dát každou chvíli do pohybu. Naštěstí jsme seděli ve vagonu se stahovacími okny a měli jsme v kupé studenta.
Aleš Berný debutuje básněmi v próze protkanými melancholií, neustálým rozpomínáním se a posmutnělou nostalgií. K Helmovskému jezu jednou odpluje vše, jak pravidelně zmiňuje lyrický mluvčí – ale není tomu tak. Některé vzpomínky zkrátka vyblednout nedokážou.
Sci-fi román Michaely Merglové sice ve čtvrtek Literu za fantastiku nezískal, přesto stojí za přečtení. Zejména pro zajímavý koncept empatů, tedy lidí, kteří umějí číst, a dokonce i pohlcovat emoce a strachy druhých.
Švýcarsko je země neoddělitelně spjatá s komiksem. V Ženevě se totiž v první polovině 19. století komiks zrodil. Jak populární je deváté umění ve své domovině o dvě století později? Ptali jsme se Léonore Porchet, jedné z ředitelek festivalu BDFIL.
Z horečnatých vzpomínek na čtvero zásadních postav z vypravěččiny minulosti se rodí čtvero neobvyklých, melancholických i lehce úsměvných portrétů. Originální zachycení složitostí i pozoruhodností života se ve Švédsku stalo knihou roku 2022.
„Když odsoudíte básníka Brasillacha k trestu smrti, jaký trest budete požadovat pro obchodníky s děly?“ hájil advokát svého klienta po osvobození Francie. Prokurátor trval na svém: „My nesoudíme literáta, ale zrádce a udavače, který svým jednáním přispěl k velkým tragédiím.“ Podobný postoj zaujímá i autorka, která líčí cestu několika literátů ke kolaboraci i cenu, kterou za to posléze museli zaplatit.
První sportovní manga v češtině přináší v prvních dvou dílech příjemný mix romantiky a sportu a umožňuje nahlédnout do každodenního japonského života.
Českým čtenářům se představuje jedna z výrazných tváří současné finskošvédské literatury, a to promyšlenou a poetickou ságou rodu žijícího v kraji, do něhož jsme doposud neměli možnost nahlédnout.
Kromě potravy poskytují dřevo, stín či lahodné plody a mnoha živočichům též úkryt a někdy celoživotní domov. Stromy jsou však krásné a fascinující i bez ohledu na svůj užitek. Rozverná autorská prvotina české ilustrátorky a animátorky nás seznamuje s těmi nejběžnějšími druhy.
Komiksový román o dlouho tabuizovaném tématu korejských sexuálních otrokyň za druhé světové války čtivou a citlivou formou přibližuje část historie Koreje, kterou jsme zatím neměli možnost více poznat.
Slavnostní udílení výročních knižních cen proběhlo večer 18. dubna. Ocenění Kniha roku obdržela Alena Machoninová za svůj román Hella. Cenu Magnesia za přínos knižní kultuře získal Tomáš T. Kůs.
Debut, nominovaný na cenu Magnesia Litera, ohmatává kontury individuální a rodinné paměti. V evokativním a svým způsobem odtažitém textu o bolestném dospívání se vrací ke vzpomínkám, které dokážou být tak zavádějící, stejně jako i život formující.
Do italské Bologni se na jaře každoročně sjíždějí nakladatelé, literární agenti a scouti, autoři, ilustrátoři i grafici, knihkupci a knihovníci. Všichni míří na tamější veletrh dětské knihy, který letos vstoupil do sedmé dekády své existence.
Mezi šesti adepty na prestižní International Booker Prize letos figuruje i nizozemská spisovatelka Jente Posthuma. Po vítězství (Marieke) Lucase Rijnevelda před čtyřmi roky je to další úspěch nizozemské literatury v anglojazyčné oblasti.
Debut oceněného filmového scénáristy představuje Karla IV. především jako císaře, což není pro české prostředí zcela obvyklé.
Poetický román současné japonské autorky začíná jako detektivní pátrání po zmizelém manželovi. Rychle se však mění v rozjímavou zpověď hlavní hrdinky o poznávání vlastního těla a identity ve vlnách přístavního městečka Manazuru.
Francouzský historik mapuje nenápadné, ale dusivé prorůstání mafie do italské a dnes už i globální politiky a ekonomiky. Slavnou představu chobotnice přitom koriguje a celý fenomén přirovnává spíše k rakovině.
Nový komiksový román Daniela Majlinga tentokrát nepřináší tak jiskrný mix bizarnosti a melancholického humoru jako jeho předchozí tituly. I tak je ale autorův humor v českém komiksovém prostředí stále osvěžující.
„Dějiny jsou plné lidí, kteří nevěděli, kdy odejít.“ Ale když všichni odejdou, kdo zůstane, aby bojoval? A kdy je čas odejít? Paul Lynch ve svém dystopickém románu Prophet Song zobrazuje nástup totalitního režimu a brutální občanskou válku v Irsku blízké budoucnosti. Klidně by to ale mohla být kterákoliv jiná země. Sýrie. Ukrajina. Palestina. Bolest je univerzální jazyk.
Vendula chrochtá, kouše si nehty a vzteká se. Je vrahounka. Je blázen. Je blbá. Tak to alespoň tvrdí její spolužáci i učitelka. Dokáže se vymanit ze série šikanátorských stereotypů a ovládnout svůj hněv?
Nemám rád, když sloupkaři a spisovatelé causerií (spisovatelky to většinou neprovozují) otevírají hru vyznáním, že jejich sloupek vznikl namísto nějaké životní radovánky, které se mohli oddávat, kdyby nemuseli motat věty, co jsou po termínu. A nesnáším, když naznačují, že ta zabitá radovánka byla milostná, přičemž se nepochybuje, že vášeň je osobitá, oboustranná a jako z románu. Do toho drobně prší a jaro bylo nebo bude.
Texty a rozhovory s významným ukrajinským filozofem vyšly knižně ve Francii v roce 2022, kdy Rusko zahájilo celoplošnou válku proti Ukrajině. Autor má na Francii silné vazby a francouzským médiím poskytuje svědectví, v němž osvětluje pozadí konfliktu a jeho význam pro celou Evropu. Přestože se nám může zdát, že o problematice víme dost, jeho texty poskytují zajímavý pohled i nám.
Ve volném pokračování knihy Potmě jsme se viděli lépe se Zgustová zaměřuje na postavu Jany a její životní osudy. Autorka se noří do dějin: nahlédneme do období německé okupace i komunistické éry a přiblíží se nám život v emigraci. Janin příběh otevírá otázky složité a filozofické, například co upřednostnit při střetu vyššího morálního principu a ochrany vlastní rodiny.
Jane Harperová opět napsala příběh o návratu do rodného města, který je poznamenán zločinem současným i minulým. A opět staví především na atmosféře místa, kde se zná každý s každým, ale s mezilidskou důvěrou je to (dost možná právě proto) horší.
Přes černobílou fotografii heroické siluety kytaristy se táhne červenobílý nápis „DEKÁDA NAPLNO“. Podtitul specifikuje obsah… Čtenář přivábený slibným titulem se nadšeně vrhá po kořisti a dychtí dozvědět se víc. Co když ale patří ke generaci, která devadesátky neprožila?
Zavděčit se mnohdy rozpolcené společnosti, nepoškodit původní podobu sochy, dodržet zákon a správně plánovat – to, co běžným kolemjdoucím zpravidla zůstává skryto, se nyní máme šanci dozvědět!
Pokus o komorní filmový horor troskotá na neujasněných postavách a vyprázdněné dramatické konstrukci. Důmyslné vizuální uchopení už film nezachrání.
Román ve stylu Henryho Jamese z alternativního univerza, potemnělá gay romance, futuristická antiutopie ve světě zmítaném rozbouřeným klimatem a globálními pandemiemi, příběh postkoloniálního vykořisťování. Že je toho v posledním prozaickém díle Hanyi Yanagihary až příliš a moc to nejde dohromady? Ano i ne.
Empatický a trochu dobrodružný příběh o zrodu zvláštní rozhlasové stanice, která vysílá pro opuštěné děti, je určen čtenářům od osmi let, ale cílí i na jejich rodiče.
Před pár lety se mi stala zvláštní věc: začal jsem rychle stárnout, tvář se mi proměnila v chladnou lávu, zmenšil jsem se o první centimetr, ale zároveň ze mě vyrazily dvě nádherné berušky. Tento příchod na odchodu, holčička a chlapeček lezoucí po starém kmeni, ve mně vyvolal spoustu otázek. Jednou z nich je – co je to grant?
V noci z 1. na 2. dubna zemřela v nemocnici ve francouzském městě Apt spisovatelka Maryse Condé. Nejvýznamnější antilské spisovatelce bylo 90 let a měla za sebou obdivuhodnou kariéru, během níž vytrvale hledala vlastní hlas a způsob, jak světu předat (nejen) zkušenost Guadeloupanů s kolonialismem a otrokářstvím.
Jak může umělá inteligence pomáhat komiksovým překladatelům, ale také čtenářům s různými formami zrakových, motorických a jiných postižení? Na způsoby využití nových technologií v oblasti komiksu jsme se ptali Samuela Petita, ředitele společnosti ComixSuite.
Básnická prvotina Kláry Krásenské, nominovaná na Magnesii Literu v kategorii DILIA za debut roku, vybízí čtenáře k nejisté cestě koloběhem přírody a fantazie. Specifické poetické vidění a schopnost probudit ve čtenáři pocity fyzična – dechu, doteku, zranění – z knihy činí velmi vyzrálý debut.
Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocenního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti.
Tradiční sci-fi motiv cestování časem má v románu kanadské spisovatelky podobu fragmentů, které se postupně skládají jako dílky hlavolamu. Škoda jen, že více nerozpracovala charaktery svých postav.
Kniha dokumentuje proměny olomoucké univerzity v průběhu života dvou žen, matky a dcery, které ji vystudovaly a pak na ní i působily. Autorky líčí i úskalí života v komunismu nebo promýšlejí roli humanitních věd v současném světě.
Svérázný grónský narativ pohádek a pověstí možná nebude po chuti všem, ale rozhodně zaujme. Společných prvků s našimi pohádkami v knize přitom najdeme řadu. I z příběhů Inuitů často plyne ponaučení a vystupují tu nadpřirozené bytosti či lidé a zvířata s nadpozemskými schopnostmi.
Zatímco se hladina českého rybníčku knižní branže spokojeně rozvlnila po zavedení nulové sazby DPH na knihy, francouzský tisk loví sólokapry ze samého dna. Kauzy jsou to závažné, ačkoli působí, jako by je inicioval sám Arsène Lupin.
Místo klasického životopisu se čtenář dočká spíše mnohovrstevnatého pohledu na život a tvorbu známého písničkáře, na něhož se v dnešní polarizované společnosti názory zásadně liší.
Trochu rodinný deník, trochu sbírka anekdot a úsměvných příhod s malými dětmi. Krátká sbírka komiksových miniatur měla původně trochu terapeutickou roli – a čtenářům může posloužit podobně.
Přední irský autor Colm Tóibín líčí ve svém zatím posledním románu osudy velikána středoevropské literatury Thomase Manna. Přesněji řečeno rozehrává rodinnou ságu emigrantské a v mnoha ohledech kontroverzní rodiny Mannových. Daří se však Tóibínovi též nějak vykročit ze sféry životopisné literatury a zaměřit se na obecnější témata?
„Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp, vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp,“ stěžoval si s humorem Jaromír Nohavica. Jak se ale pozná skutečný tramp? A jaké jsou jeho hodnoty? Recenzovaný titul poskytuje možná trochu zjednodušující, ale přesto užitečné odpovědi.
Kniha o objevování sebe sama vezme čtenářstvo na cestu za komunitami nebinárních a trans lidí po celém světě. Přestože je určena dětem, jednoduché uchopení tématu z ní dělá četbu, která může zaujmout i ty, kteří*které se queer tématům doposud vyhýbali*y. Byla také zařazena do letošního longlistu Magnesie Litery.
Vždycky mi přišlo jako nepoměr, že spisovatelská dráha je jednou z mála, která vás už za života může katapultovat do učebnic. A zároveň výdělek z téhle prestižní práce s největší pravděpodobností nebude stačit na pokrytí vašich minimálních nákladů.
Flavedo je povrchová vrstva slupky citronu nebo pomeranče. Současně je to název debutové sbírky Vasiliose Chaleplise a ta má své nejsilnější momenty pod slupkou. Ne náhodou kniha nedávno získala nominaci na Cenu Jantar.
Kdo jiný kolem sebe skutečně účinně generoval zájem o Česko, když ne mimořádné kulturní osobnosti jako Václav Havel, Josef Koudelka, Milan Kundera či David Černý? Podnětná kniha o kulturní diplomacii pokrývá širokou škálu témat a vybízí k zodpovězení otázky, čím se chceme v zahraničí prezentovat – a nakolik to odpovídá naší realitě.
Literární pozůstalost krkonošského patriota vydala další román, v němž autor zachytil nelehký život na horských chalupách. Tentokrát ho zasadil do předvečera průmyslové revoluce a prusko-rakouské války.
Kniha o ženě, jejíž tělo se stalo „bojištěm“ svérázné studené války mezi Francií a Ruskem. A ona sama díky jakési medvědí iniciaci pak nepravděpodobným spojovníkem mezi světem lidí a přírody.
Odborná, avšak čtivá, přístupná a inspirativní kniha českých botaniků představuje fenomén louky v plné komplexitě a slovem i bohatým obrazovým doprovodem zavede čtenáře krom unikátních krkonošských luk i do nitra vědeckého výzkumu.
Autobiografický komiks o životě Evropana v Japonsku a o zenu má slibné momenty. Ale možná je až příliš zenově nedramatický a vyklidněný.
Letos si připomínáme dvojí výročí Růženy Dostálové, jejíž jméno se pojí zejména s budováním a záštitou české neogrecistiky a byzantologie na fakultách v Praze a Brně, dlouholetým působením v Akademii věd a také s bohatou překladatelskou činností. Sté a zároveň desáté výročí dávají příležitost k ohlédnutí za touto mimořádnou osobností: osobní vzpomínkou přispěli Pavel Spunar, Jiří Pelán, Beata Lejtnarová a Pavlína Šípová.
Co nabízí Nizozemsko a Vlámsko jakožto čestný host letošního knižního veletrhu v Lipsku? Který spisovatel si vysloužil královské uznání za své dosavadní dílo? Které nizozemsky psané knihy vzbudily v poslední době zájem čtenářů i recenzentů?
Přestože nejnovější kniha oceňované autorky marockého původu Leïly Slimani vyšla již před Vánoci, mediální ohlas se jí poněkud neprávem vyhnul. Druhý díl rodinné ságy s podtitulem Koukejte, jak tančíme se opět inspiruje autorčinými francouzsko-marockými předky.
Známá dvojice popularizátorů železnic přichází s encyklopedií lokomotiv, nad jejímiž stránkami zaplesá srdce mladých i starých milovníků kolejové dopravy.
„V Litomyšli je skoro na každém domě pamětní deska,“ řekla mi kamarádka, když přišla řeč na to, kam se na měsíc stěhuju kvůli práci na románu, a tudíž se nebudeme potkávat při venčení psů. „Jejich koncentrace je naprosto unikátní.“