Našel jsem toto ne zcela kompletní latinské vydání s německým překladem: books.google.cz. Latinský text je také zde: books.google.cz.

Oprávněná práva homosexuálů naštěstí brání i mnozí lidé, kteří k této komunitě nepatří. Každopádně se překvapivě brzy naplnilo Putnovo proroctví z minulého roku, že v příštích letech bude kulturní válka mezi křesťanstvím (přesněji řečeno: jeho fundamentalistickou podobou) a homosexualitou ovlivňovat české země „více, než tomu bylo dosud“...

Co zbývá jiného homosexuálovi,než hájit homosexualitu!?Jestli Bůh a jeho církev něco toleruje,není to o tom ale,že to je správné!Stejně podobně odpovídá Pán izraelitům,když mu oponují v jiné,ale podobné věci!Totíž,že už Mojžíš dává rozvodový list!"Je to pro tvrdost lidských srdcí!"Tak podobně odpovídá Pán Ježíš!))))

Jean Améry byl esejista. Co to v daném případě znamenalo: Pokud se rozhodl psát o fenoménu sebevraždy (autor používá termín dobrovolná smrt), neuváděl statistické údaje, stanoviska psychologů, suicidologů atd. Améry pouze o tématu osobně a svobodně uvažuje. Jeho kniha se ovšem liší od různých filosofických titulů katedrových účenců, kteří psaním a publikováním hlavně dokazují, že je to jejich "parketa", případně že to mají v popisu práce. U Améryho nejde o žádnou intelektuální "povinnost" či dokonce koketérii, nýbrž o bytostný, nepotlačitelný zájem o problematiku. Vídeňský žid žil za druhé světové války v Belgii, kde byl zatčen, prošel koncentráky Osvětim, Buchenwald a Bergen-Belsen a vrátil se do Belgie - jako jeden z pouhých 600 přeživších z více než 25000 tamních odtransportovaných židů. Svou knihu o sebevraždě napsal dva roky předtím, než ji v jednom hotelu skutečně spáchal. Už tím je tento titul unikátní. Podstatnější je však srozumitelnost, vytříbený styl (krásný, čtivý překlad Daniely Petříčkové), a především nemilosrdná tvrdost, neiluzivnost a upřímnost autorova pohledu. Améry ironizuje např. minuty ticha za zemřelé, zdůrazňuje zapomínání pozůstalých, ale hlavně považuje suicidanty (sebevrahy) za diskriminovanou menšinu. Poněkud provokativně je staví na roveň homosexuálům, jejichž jinakost byla též dlouho považována za nemoc, s které měli být léčeni. Améry obhajuje právo sebevrahů na svobodné rozhodnutí o svém životě (neboť ten nepatří společnosti, ale jim) a tento krajní čin považuje za alternativu pro ty, kteří nevidí pro sebe nadále smysl života, zažívají "krach" . (Jeho popisy bezvýchodnosti a marnosti, boj se lpěním na životě, pocity sebevrahem prožívané, jsou natolik sugestivní, neboť zřejmě intenzivně zažité...) Sebevražda je podle Améryho cestou ke svobodě, byť k ní nevede. Neboť smrt je podle spisovatele absolutní konec, "znicotňující nicota". V tomto smyslu Améry odmítá i náboženství jako neprokazatelnou spekulaci (včetně existence Ježíše!), jako falešnou útěchu. V porovnání s Amérym vypadá většina literatury jako "literatura", tj. literární cvičení. Kniha Vztáhnout na sebe ruku je čtení krajně ne-příjemné, ale podstatné a podnětné. V lecčems samozřejmě nemusíme s Amérym souhlasit: z mého úhlu pohledu například podceňuje okolnosti sebevraždy. (Nemohu si pomoci, ale vidím rozdíl mezi sebevraždou člověka v posledním stadiu rakoviny a toho, který zažil nějakou nešťastnou lásku... Tu první se neodvažuji soudit, ta druhá se mi jeví jako zbytečná - a myslím, že kdyby dotyčný trochu od svého problému "poodstoupil", jevila by se mu také tak...) Když jsem četl Améryho esej Vztáhnout na sebe ruku vybavily se mi knihy jiného "apologeta" sebevraždy, ruského naturalisty počátku dvacátého století Michaila Petroviče Arcybaševa (zejména román U poslední čáry, v němž téměř všichni hrdinové provokativně - z důvodu ztráty smyslu existence - páchají sebevraždy, ale i spisovatelovy další prózy, články a eseje). Tohoto spisovatele zřejmě Améry neznal a jde o klasický případ "konvergence". Na závěr praktické upozornění: Kniha Jeana Améryho Vztáhnout na sebe ruku je nyní zlevněná, "za babku" k dostání v lepších pražských (a zřejmě i jiných) knihkupectvích. Byla by škoda, kdyby výtisky knihy skončily jako makulatura...

Davide, to záleží na tom, co Vás zajímá - jestli Afrika, Indie nebo ještě jiná exotika. Pokud se chystáte číst v originále, zkuste A Bend in the River, ale chce to trochu soustředění. Lahůdka je Dům pro pana Biswase, je přeložený do češtiny, ale s originálem pozor, má trochu hodně stránek.

Dobrý den, Prosím poraďte mi s jakým naipaulovým románem začít? A proč? (Chystám se číst v originále, tak nemusíte brát ohled na to co je přeloženo) Napište prosím na mail. Předem moc děkuji..:-) S pozdravem David

Kniha byla báječná, úžasně se čte a dozvíte se spoustu nových inforací o Paříži a životě v něm... opravdu fascinujcí poznání města nad Seinou.Vřele doporučuji. Hodnotila bych 100%

Jilek ma pravdu. Dusan sa nevie vymotat z toho co precital a zostava len pri kopirovani ...

úžasný román!

Panovi spisovatelovi:Som vojensky pilot,a divim sa,preco ste nenavstivili to letisko, o ktorom pisete,a naviac,preco ste sa neporozpravali aj s nejakym pilotom o leteckej problematike.Nezabilo by vas,keby ste napisali aspon priblizne,ako to v skutocnosti bolo.Uz som skoro na konci knihy/uzol/ a .... Take veci,ako MiG-23 v Kuchyni...,alebo preukaz pilota....alebo ako to bolo pri vyberoch na pilota v leteckej nemocnici... Ale kniha je uz napisana,takze nic.Su to iba bezvyznamne veci,ale ku kniham sa dostanu aj ludia "od fachu" a dost to vadi,ked je skutocnost prednasana nepravdivo.Mozno nejaky byvaly pohraniciar sa tiez ozve,ze to bolo inac.V kazdom pripade si z toho nic nerobte,ved mame tu demokraciu,a pisat sa moze vsetko....niekedy...a odtial potial...Dik.