Věda zná v současnosti kolem jedenácti tisíc druhů žijících ptáků. Ti první se objevili už v druhohorách, ale největší rozmach zažili až po vyhynutí neptačích dinosaurů. Díky pozoruhodné inteligenci, schopnosti létat a teplokrevnosti, kterou jako jediní obratlovci sdílejí se savci, se stali mimořádně úspěšnou skupinou a obsadili nejrůznější prostředí, od tropických deštných lesů po polární oblasti. Křídla je zanesla i na odlehlé ostrovy, kam se jejich konkurenti z řad plazů či savců nedostali, a ptáci na takových místech často ztratili schopnost letu a někdy i takřka celá křídla, protože létání je činnost energeticky značně nákladná a evoluce nerada plýtvá zdroji. Takový osud potkal například proslulého kiviho, jenž na Novém Zélandu obsadil ekologickou niku, která bývá jinde vyhrazena právě savcům. Problém nastane, když se přičiněním člověka na takové místo savci přece jen dostanou. Nelétající ptáci jsou vůči nim v podstatě bezbranní a na evoluční řešení náhle vzniklé situace nezbývá čas.

Kivi je bezpochyby fascinující zástupce ptačí říše a zaslouženě se zařadil mezi osm desítek opeřenců, kteří se dostali do knihy Kolem světa za 80 výjimečnými ptáky (Around the World in 80 Birds, 2022) britského popularizátora vědy, fotografa a milovníka přírody Mikea Unwina (nar. 1965), jenž se v minulosti českým čtenářům představil například dětskou knížkou o migracích živočichů Velcí cestovatelé (Albatros, 2020). Tentokrát se zaměřil pouze na své oblíbené ptáky a pokusil se vybrat osmdesát těch nejúžasnějších, nejpodivnějších, nejohroženějších či nejkrásnějších, za nimiž se na své pomyslné cestě vydal do celého světa. Výsledek je podobně poutavý, leč trochu méně dramatický a hektický než putování hrdiny slavného románu Julese Verna, na nějž Unwin zvoleným názvem jasně odkazuje.

Víc než jen atlas

Autor měl vyšší ambice než jen vytvořit další atlas zajímavých ptáků. Texty doprovázející jednotlivé druhy proto vedle základního popisu (vzhled, potrava, způsob života) přinášejí také informace o různých biologických a kulturních souvislostech, jež se s tím kterým opeřencem pojí. V případě afrického orlíka kejklíře je to například skutečnost, že se vzhledem k výsadnímu postavení, kterému se na jihu afrického kontinentu odedávna těší, patrně stal předlohou pro ptáka vyjímajícího se na vlajce Zimbabwe (druhým adeptem je orel jasnohlasý). Ptáci obecně hráli a hrají značnou kulturní roli, jak v našich končinách dokládají moravská a slezská orlice, jinde pak luňák bělohlavý, který „je v hinduistických posvátných textech a mytologii oslavován jako moderní zobrazení Garudy, posvátného oře boha Višnua“, nebo orel bělohlavý, kterého si otcové zakladatelé zvolili jako symbol Spojených států amerických, třebaže Benjamin Franklin údajně prohlásil, že lepší by byl odvážný, ač trochu nafoukaný a hloupý krocan divoký.

V 80 ptácích nechybí různí rekordmani, jako třeba husa tibetská, která cestou na svá hnízdiště přelétává Himaláj a stoupá přitom do výšek přes sedm, snad i osm kilometrů nad mořem, albatros stěhovavý, který „má ze všech ptáků nejširší rozpětí křídel“, pštros dvouprstý, jehož „samec se tyčí do výšky až 2,8 metru a váží přes 140 kilogramů, což z něj činí zdaleka největšího ptáka planety“, nebo tučňák císařský, jenž umí přežít v neuvěřitelně drsných antarktických podmínkách. Vedle „extrémistů“ se do výběru probojovali i zdánlivě obyčejné druhy, jako třeba slavík obecný, červenka obecná nebo rorýs obecný, který za letu zvládá naprostou většinu životních činností a „mladý pták může strávit ve vzduchu více než 18 měsíců, aniž by jedinkrát přistál“. Na druhé straně Unwin připomíná i druhy extrémně vzácné a kriticky ohrožené, jako je kakapo soví, jehož zbývající populaci tvoří jen něco přes dvě stovky jedinců. Další kategorií jsou pak ptáci vyznačující se neobvyklou životní strategií, kupříkladu gvačaro jeskynní, medozvěstka křiklavá či lemčík hedvábný, který staví svá proslulá „loubí“, jimiž se snaží okouzlit partnerku.

Ilustrace jako malá umělecká díla

Jakkoli jsou texty zajímavé, tím, co nás na ptácích obzvláště přitahuje, bývá jejich tvarová a barevná rozmanitost. A v tomto ohledu si čtenář skutečně přijde na své. O bohatý obrazový doprovod se postaral japonský ilustrátor a grafický designér Rjuto Mijake, jehož podmanivé ilustrace ptáky neukazují ve statických pozicích, nýbrž v pohybu a v jejich přirozeném prostředí. Doplňující obrázky navíc zachycují různé morfologické detaily popisovaných druhů či zajímavosti z jejich života (námluvy, stavbu hnízda, krmení mláďat a podobně). Ilustrace jsou bez nadsázky malými uměleckými díly a také díky nim svazek pravděpodobně zaujme i ty, kteří jinak k ptákům žádnou zvláštní náklonost nechovají.

Vedle informační a obrazové stránky potěší i kvalitní překlad, o nějž se postarala vystudovaná zooložka, vášnivá ornitoložka a pracovnice České společnosti ornitologické Alena Klvaňová, která má s překlady podobných knih řadu zkušeností a skvěle se popasovala se záludnějšími termíny i adaptací některých informací cílících na anglicky mluvícího čtenáře.

Kolem světa za 80 výjimečnými ptáky je kniha mimořádně zajímavá, byť vzhledem k omezenému počtu zahrnutých druhů v ní přirozeně mnoho zajímavých opeřenců chybí a nutně se jedná o výběr značně subjektivní. Ačkoli by se i vzhledem ke chváleným ilustracím mohlo zdát jako škoda, že publikace není nikterak velká a nakladatel zvolil brožovanou vazbu, ve skutečnosti je obojí pozitivum. Nejenže je díky tomu finančně dostupná, ale přímo vyzývá ke čtení kdykoli a kdekoli a ke skutečnému poznávání života ptáků. Nečeká ji tak smutný osud bezpočtu krásných velkoformátových atlasů, které se stanou prach lapající, sporadicky otevíranou ozdobou konferenčních stolků.